pondělí 7. září 2015

Indie 2015 - den 13. (Příjezd do Jaisalmeru, ubytování uprostřed pouště)

Po krátké přestávce jsem opět tu :) Jak jsem avizovala na sociálních sítích, v poušti opravdu nebyly internety. Myslela jsem si, že veškeré resty doženu během prvního večera v Bikaneru, ale nakonec se bohužel nezdařilo. O tom ale zase někdy příště ;)

Indové jsou neuvěřitelní! Ráno jsme od hotelu dorazili s dostatečným předstihem, abychom měli čas nakoupit si vodu a jídlo na cestu. Pět hodin v autobusu není zrovna málo a měl to být expres, který nikde nestaví. Dojeli jsme na poměrně vzdálené stanoviště využívané privátními cestovkami a sotva jsme vylezli z tuk-tuku, chtěl po nás nějaký Ind lístek. Ukázali jsme mu spoj, kterým máme jet a on nás bez rozmýšlení najednou začal cpát do právě odjíždějícího busu. Prý to taky jede směr Jaisalmer. Prakticky jsme neměli žádnou možnost se bránit, za mě se nasockovali další dva Indové a vozidlo už přešlo do pohybu. Samozřejmě tu pro nás nebyla žádná volná místa, protože jsme měli rezervaci až pro následující spoj! Byl to navíc naprosto odporný autobus, který stavěl v každé prdeli.

Posadili nás na ta úplně zadní sedadla, společně se zavazadly a ještě jsme se tam tísnili s dalšíma dvěma cestujícíma. Sotva jsme tam měli místo na nohy a celá cesta byla opravdu utrpení. Krom toho jsme neměli žádné jídlo a asi jen litr vody. Ind přede mnou ještě nechával dokořán otevřené okno, takže na mě foukal ledový vítr, až mě z toho rozbolelo ucho. Pak jsem si teda od Mrože půjčila deku, ale to už bylo moc pozdě. Dorazila jsem do pouště nachlazená!!!

Všechno zlé je ale nejspíš k něčemu dobré, protože o jedné zastávce, kde jsem Mrože vyslala pro jídlo a vodu, si ho odchytl další Ind a dal se s nim do řeči. V autobusu pak ještě přišel za námi a zeptal se nás, kde hodláme v Jaisalmeru bydlet. Měli jsme tip na Dreamtime bungalow, který je umístěn přímo ve středu pouště. Ind se dost podivil, že o tomhle místě víme a prý, zda máme rezervaci, nebo jsme tam alespoň volali. My, že ne, že snad seženeme rikšáka. Slíbil nám, že to za nás vyřídí a majitel na nás bude čekat v Jaisalmeru. Samozřejmě jsme tomu moc nevěřili a po předchozích zkušenostech v tom hledali nějakou levárnu, ale jakmile jsme konečně, po více jak šesti hodinách útrap vyskočili z autobusu, opravdu na nás čekal jeep a chlápek s prospektem našeho nového domova. Byli jsme zachráněni!



Cestou nám vykádal o tom, jak celá jeho rodina pochází a stále žije v poušti a on, protože ho unavila města, si chtěl zařídit právě takovoutu ubytovnu. A ačkoliv je život na poušti krutý, jsou poměrně dost soběstační, protože mají svá stáda i menší políčka. Nechali jsme tedy na pohled krásný Jaisalmer daleko za námi a skutečně zamířili do pouště :) Byla to úchvatná cesta! Sice tu nenaleznete klasické duny, protože je tu stále dost vegetace, občas oáza, ale na nás to působilo přímo magicky. Navíc jsme tu jedinými hosty a v okruhu několika kilometrů je tu lidí, že bychom je spočítali na prstech ruky. Jsme tak tedy odkázáni na svého hostitele, ale ten se zatím jeví jako velmi milá osoba.

Po příjezdu jsme byli navíc hnedle okouzleni naším novým bydlením. Ukázali nám dvě obydlí (ano, není to žádný hotel s pokoji, ale malé chatrčky s obytným prostorem a vlastní koupelnou, jedno menší a jedno s obrovitánskou postelí - ale venkovní altánek neměl hamok, takže volba byla jasná :D Za 500rs máme zatím to nejkrásnější ubytování vůbec a ještě ve středu pouště, nádhera!



Co se ovzduší týče, je tu skutečně o něco tepleji než ve městech, ale v poušti fouká velmi silný vítr, který příjemně ochlazuje. Samozřejmě s sebou nese protivný písek a pak ještě semínka zlotrávy, která strašně bodají (dokonce snadno do krve, pokud na ně stoupnete, jak se mi při první procházce povedlo) a doslova z vás vysává veškerou vodu, ale zážitek je to obrovský.

Nejdřív jsme ale s majitelem chvilku poseděli, vyslechli si příběhy, které se tu ústně předávají z generace na generaci a objednali si večeři. Ta byla naprosto odlišná od jídel, jaká jsme měli prozatím možnost ochutnat a zajímavostí bylo, že hlavní složkou byl mladý vodní meloun, který se tu používá jako zelenina :) Jídlo je tu tedy o něco dražší (200rs za hlavní na osobu), ale víceméně formou all you can ea - jak vám něco dojde, hned nosí přídavek. Nejlepší by asi bylo sem skutečně zajet s hromadou přátel a strávit tu nějakých pohodových 10 dnů. Samozřejmě tu nabízí i camel safari, které jsme chtěli na naší cestě vyzkoušet, tak jsme zvědaví - čeká nás to pozítří. 


Po jídle jsme se vydali na průzkum okolí - nejprve jsme chtěli dojít k opuštěné budově poblíž, kerá se ukázala být ve skutečnosti mnohem dále, než jsme předpokládali - vzdálenosti jsou tu opravdu trochu zkreslené. Byla sice obehnaná plotem, ale ten byl na jednom místě spadlý na zem, což jsme brali jako jasnou pozvánku ke vstupu :) Později jsme se dozvěděli, že jde o nějakou nedokončenou městskou stavbu. O kus dál byla dvě jezera - jedno úžasně zelené, prorostlé travinami, plné žab a vodních šneků, druhé spíš taková stroužka, kde se k večeru scházejí zvířata na pití. Prý je možné tu spatřit i pávy!




Největší atrakcí byly ale trosky opuštěného města. Podle vyprávění našeho hostitele tu kdysi maharádža spatřil překrásnou brahmanskou dívku a nechal jí celé městečko postavit, měl se pro ni pak vrátit druhý den, aby si ji vzal za ženu, ale jelikož se dříve žádné míchání mezi kastami nepovolovalo, našel vesnici opuštěnou. Celé rodiny se raději přesunuly, než aby byla jejich krevní linie pošpiněna. Ať už je tento příběh pravdivý či nikoliv, místo je to úchvatné a krásně se z něj dívá na západ slunce. Ten je tu na poušti obzvlášť krásný.



Celí rozněžnělí jsme se tak vrátili do našeho skromného příbytku, Mrož rozsvítil, zamířil do koupelny a mě se náhle před očima zjevila scéna jak z toho nejhoršího hororu! Na stropě přímo nade mnou lezl obrovský gekon a v hubě měl (nejspíš už tehdy mrtvou) solifugu. Někde si tuhle odpornou potvoru na internetech najděte! Je to ztělesnění mých nejhorších nočních můr!!! Dobrou hodinu jsme jen pozorovali, jak ji gekon postupně žere, pořád jsem měla hrozný strach, že kusy té potvory spadnou dolů. Nakonec ale Mrož zavelel ke spánku a zhasl světlo. Stále jsem slyšela zvuky toho, jak gekon třepe hlavou, aby ji mohl lépe strávit. Ráno jsem pak obhlížela zem, jestli nenajdu zbytky po večerním boji. A vskutku! Ty dvě dlouhé, proužkované hnáty ležely na Mrožově půlce postele! Fuj! Veškerá pouštní romantika byla ta tam :D Teď ty zrůdy hlavně vidím na každém rohu.

No není to odporné? :-O

Žádné komentáře:

Okomentovat