PragoFFest 2015

Vím, že s reportem přicházím poněkud s křížkem po funuse, ale nerada bych své čtenářstvo ochudila o takovou porci alespoň zprostředkovaných zážitků. Pustit se do jejich sepisování pro mě byla vskutku výzva, a to hnedle z několika důvodů, které během psaní článku snad objasním. Tak se do toho tedy pusťme :)




V prvé řadě by bylo asi dobré zmínit, že jsem se PragoFFestu zúčastnila letos poprvé, svorně jsem vynechávala i další FF cony a hleděla si jen těch, které měly co do činění s anime. Dříve tomu ale bylo úplně jinak. Ve skutečnosti to byly právě fantasy cony, na kterých jsem vyrůstaly a které byly po dlouhá léta středobodem mého vesmíru. Kdybych někde objevila svou starou sbírku placek, možná bych vám i pověděla, který že Pragocon jsem navštívila naposled. Je to už ale pěkná řádka let, to je mi jasné. PragoFFest jsem celé roky ignorovala právě kvůli jeho velikosti a ehm...ceně. Ačkoliv se všude na jejich stránkách dočtete o pravém opaku.
U stránek bych se pozastavila asi nejdříve. Jsou neuvěřitelně hnusné a nepřehledné. Už celý ten systém přihlašování přes "jantar" je hloupý a doklikat se tam k nějakým relevantním poznámkám - třeba o tom, jestli si potřebuji nějakou přihlášku tisknout s sebou atd., je marný boj. Hlavně, že nám pořád cpou, jak je to LEVNÉ! Ne, rozhodně není...

Čtvrtek

První den jsem tedy většinu času hledala nějaké pořádné info o vstupenkách a pokoušela se tahat rozumy z přátel, kteří mě vlastně do celé akce uvrtali. Času jsem na to měla poměrně dost; ve čtvrtek jsem si klasicky odpracovávala svou osmičku v korporátu a "těšila se" na odpoledne.
Tedy do té doby, než mi od jistého Dragoslava začaly chodit zprávy typu: "Je tady asi miliarda lidí a všude samý larvy!", "Už hodinu stojím ve frontě a nevím, jestli je to ta správná.", "Mám s sebou jen občanku, tak půjdu zjistit, jestli to bude stačit."
Moudře jsem naznala, že con si na mě laskavě počká a ještě jsem si hezky dojela domů a začala psychicky připravovat i svého přítele. Ten tam byl chudák vůbec dost nedobrovolně :)

Nakonec jsme se na místo doplazili okolo 20. hodiny a první okamžiky strávili klasickým zevlováním po prostorech. No klasickým, z většiny anime conů tohle opravdu neznám, programy bývají přecpané zajímavými pořady a obvykle mám spíš problém si nějaký vybrat, tady tomu bylo ve většině případů spíš naopak. Docela nemile mě překvapila i nutnost platit si za knížku s anotacemi. Jistě, máme tu sice condroid (ale někteří jedinci si prostě rozbili smártfouna, tak musí sáhnout po klasice), ale podobné materiály by podle mě měly být účastníkům k dispozici zdarma. U všech conů, které pravidelně navštěvuji, to tak aspoň funguje. O tom, jak to fungovalo v dřívějších letech, kdy jsme fasovali ještě hromadu dalších serepetiček, raději ani nemluvě.

Alespoň jsem si tedy pokecala s dalšíma spřízněnýma dušema a poté se v deset hodin večer vydala na první program.

Martin Sedlařík - Nejhorší filmové bojové scény

Čekala jsem naprosto oddechovou přednášku prokládanou vtipnými videi a podpořenou alespoň nějakým komentářem. Tedy nic, co by se dalo nějakým způsobem zkazit. Jenže ejhle. Dočkali jsme se bohužel jen jedné části - pouštění funny videí z youtube, kde samozřejmě nechyběla bollywoodská produkce a další perly. Komentář téměř žádný, maximálně nějaké hlaholení naznačující, že přednášející ani pořádně neví, co si na tom disku přitáhl. Byla jsem z toho docela v šoku, na něco podobného opravdu nejsem zvyklá, ale jak jsem se dozvěděla od přátel, kteří byli tou dobou na jiné části programu, je to asi celkem standard. Jediným plusem pak bylo video snad nejepičtěji natočené smrti, o které se s vámi ráda podělím.

Na nic dalšího jsme ten den už neměli odvahu a poměrně brzy to zabalili. Pátek vypadal alespoň na vytištěném programu o něco zajímavěji, tak jsme se mohli těšit alespoň na ten.

Pátek

Vzhledem ke čtvrtečnímu fiasku jsme se nijak neobtěžovali s brzkým vstáváním a na akci dorazili okolo oběda, abychom si mohli posedět v nedaleké restauraci se známými. Vzala jsem si na sebe alespoň takové rádoby steampunk šatičky, abych se cítila více ve svém živlu.

Příjemně najedení jsme pak zasedli k další přednášce s názvem Geografie písně ledu a ohně, se kterou nás seznámil bechr05. K mému příjemnému překvapení byla kvalitativně tato přednáška nejméně o tři levely výše než čtvrteční videové fiasko. Byla nám představena většina významných míst napříč kontinenty a vše tak nějak příjemně ubíhalo. Jakožto čtenářka knih jsem se sice nedozvěděla mnoho nového, ale bylo to rozhodně příjemné oživení. Přítel mě sice upozornil na několik menších nepřesností, ale přiznávám, že bez něj bych je vůbec neodhalila - už je to taky nějaký ten rok zpět, co jsem měla Hru o trůny v ruce :) za mě tedy rozhodně spokojenost.

Poté jsem přemluvila  ještě několik dalších nebohých duší k tomu, aby se mnou absolvovali poeticky pojmenovaný workshop "Umřít je tak snadné" s Robertem Waschkou. Na jeho osobu už jsem myslím pěla dostatek chvály a vždy pro mne bude už jen jeho jméno dostatečnou zárukou dobré zábavy. Ani tentokrát jsem se nespletla, i když zpočátku bylo pro mě odehrávání některých divadelních scének vzhledem k mé introvertní povaze trochu oříškem. Alespoň jsme si zabrali místa co nejdál od ostatních a snažili se co nejvěrněji ztvárnit všechny možné druhy úmrtí. Jediným nedostatkem byly prostory - k dispozici byla jen obyčejná třída, což bylo pro tu hromadu lidí opravdu zatraceně málo. Uvítala bych spíše tělocvičnu, kde by se člověk mohl v klidu válet a nemusel se bát, že někomu ukopne hlavu :) taky se mi podařilo si v záchvatu uměleckých ambicí vytrhnout jednu šňůrku z šatů, takže jsem je musela druhý den ráno hezky přešívat. Byla jsem ráda, že jsem na sobě neměla korzet :D

Po takovém výkonu jsme se všichni museli odměnit kelímkem dobrého pitiva v místním bufetu - což bylo mimochodem jedno z nejlepších míst na conu. Oceňuji jak nabídku pokrmů, tak nápojů - především rozlévaného cideru. (Ačkoliv k otázce alkoholu na conu budu mít pak ještě pár poznámek)

Abych se podívala i na nějaké známé andorské tváře, domluvila jsem se s Dragoslavem, že společně zamíříme na katcherovu WH30K Horus Heresy. Můj drahý se opět vydal za Robertem nacvičovat boj se steampunkovými zbraněmi a já se k warhammerákům bála jít sama :) trochu jsem doplatila na to, že jsem si vůbec nepřečetla anotaci a tak nějak přirozeně očekávala přednášku o lore WH30k, které je velmi bohaté a nanejvýš krásné. Jen doufám, že tenhle report nebude katcher číst, protože by se mi pak určitě při další příležitosti akorát vysmál, a to nejméně dvakrát, ale nepředbíhejme.
Tohle sympatické individuum v modrém županu na nás nejprve vytáhlo láhev alkoholu a posléze příručku k samotné wargamingové hře. Zde se musím pro změnu dopustit hereze já - už na GameConu jsem zjistila, že je pro mě mnohem zábavnější figurky barvit, než s nima hrát - jistým způsobem tato nadšená stvoření obdivuji, já bych na to skutečně neměla nervy. Během přednášky jsem se tedy kochala především obrázky, modely figurek a zábavnými historkami z "natáčení". I tak to byl ovšem velmi příjemně strávený čas, ačkoliv jsem nerozuměla skoro 50% z řečeného.

Jako správný fanda rolových her jsem pak nemohla vynechat následující bod programu Manifestu fantasticky, přednáška s názvem Zajímavé postupy pro GM zněla více než lákavě. Všichni RP pozitivní jsme pak s napětím čekali, co nového se dozvíme. První těžký střet s krutou realitou byl už v osobě moderátora téhle šarády. Nevzbuzoval ve mně pražádné sympatie a svými vychloubačskými řečmi to nijak nezlepšoval. Skutečně nemusím na takto zaměřené přednášce poslouchat o tom, jaký je dotyčný borec, jak úchvatně se vypracoval (klasická storka, kdysi jsem byl zakřiknutý introvert, ale hustě sem na sobě zamakal a teďka sem megamástr a řeknu vám, jak to funguje). Minimálně s polovinou bodů, které považoval za ty superzlepšováky jsem vůbec nesouhlasila a ani bych neřekla, že mohou skutečně fungovat, pokud nechci ze svých spoluhráčů dělat dementy. Používat citové vydírání a další manipulativní praktiky? Srsly? Děkuji, nechci. Výstup Martina Brabce mě akorát tak nepříjemně rozladil a zas jsem jen kroutila hlavou nad tím, jak někdo může mít tak šílený sebevědomí.

Bohužel jsem z tohoto výstupu byla otrávená natolik, že jsem si ani pak nezaskočila na večerního Zenyho a musela se vzpamatovávat z tak hrozného zážitku v deskoherně v okruhu mých věrných přátel. Určitě jsme v té době vymysleli něco natolik epického, že už se mi to stihlo vykouřit z hlavy :))

Náladu jsem si zpravila až další přednáškou - Nejlepší komediální fantasy porno komiks od Petra Nuska. Člověk ani nemusel číst anotaci, aby věděl, že řeč bude o Oglafovi. Přiznávám, že sama nejsem až tak pravověrnou fanynkou a čtu ho opravdu velmi zřídka, proto mi bohužel unikla i další autorova tvorba, o které tu byla také řeč. Což byla skutečně škoda! Víc jak Oglaf (který je ale samozřejmě taky super, tedy alespoň některé části), mě pak zaujaly kraťasy The Elegant Gentleman's Guide to Knife Fighting nápadně připomínající Monty Pythony.
Petr Nusko ukázal, že má opravdu přehled a myslím, že diváctvo se obecně velmi dobře bavilo. Co mě akorát trochu zarazilo, byl fakt, že tu nikdo nehlídal, aby se na takový program nedostali jedinci mladší 18 let. A nebyl to případ jen tohoto pořadu, celkově tu byli všichni nadmíru benevolentní k alkoholu a nezletilým návštěvníkům. Mimo bufet a deskohernu jsem nepotkala snad jediného staffáka, co by to dával nějak do pořádku. Nu což, vylepšíme si náladu ukázkou ;)

I pro nás to byla taková příjemná tečka za pátečním večerem a pomalu jsme se vydali zpět. Jak už jsme staří a zlenivělí, nějaké spaní ve spacáku nepřipadalo vzhledem ke vzdálenosti Modré školy od našeho bytu v úvahu :)

Sobota

Ani v sobotu jsme se na con zrovna moc nehrnuli a dorazili okolo oběda. Chtěla jsem být jen svědkem alespoň nějakého výstupu veleznámého Zenyho a bohužel si vybrala (alespoň podle toho, co jsem se posléze dozvěděla) asi tu nejnudnější možnou přednášku - Mahou shoujo minulosti a budoucnosti. Nevím, zda má vůbec smysl ji nějak hodnotit, když jsem viděla pouze druhou polovinu, ale i tak jsem se o tomto žánru vůbec nic nedozvěděla :) žádné nahlédnutí pod pokličku se nekonalo a kdyby na mě nekoukal přes celý slajd obrázek Madoky, ani bych podle slov přednášejícího nepoznala, o čem že to byla řeč - a nebyla jsem jediná, když jsem tuto skutečnost vyzradila příteli (kterého jsem donutila tenhle seriál vytrpět), divil se úplně stejně. Horší než samotný Zeny bylo ale jedno individuum sedící v mé těsné blízkosti (tedy přesně tak, že jsem se bála tím směrem byť jen pohlédnout), jež neustále "přednášku" doplňovalo o všelijaké slaboduché výkřiky. Byl docela um na takovém programu vydržet až do konce. Ale lidé překvapivě tleskali a hladili a Zeníkovi plyšáka...doslova.

Jelikož tato etuda skončila opět o něco dříve, stali jsme se nechápavými svědky posledních několika minut Úvodu do videoher. Přednášející se opravdu velmi snažil nahustit do nás nějaké zajímavé info, ale jeho pokusy byly neustále sabotovány jedním z účastníků. Chudák za to asi ani nemohl, ale pochopitelně jsme si z takového programu neodnesli pak nic :)

Bohužel jedna část naší party odešla na jídlo bez nás, tak jsme šli alespoň s tím zbytkem prozkoumat místní čajku. Kromě spousty druhů čajů podávali i kávu a "domácí" perník od doktora fetkra. To vůbec nevypadalo špatně! Žel jsme oba strašní buržousti a podávaná káva nesplňovala naše standardy, takže jsme si vychutnali akorát tak zákusek. Následně jsme se sešli ještě s další skupinkou a konečně zamířili do blízké restaurace.

Byli jsme tak alespoň svědky epického divadla dvou stormtrooperů, kteří se také snažili posadit se k nedalekému stolu na židli. Z restaurace jsme se pak přesunuli ještě na zákusek do nedaleké cukrárny (kde mimochodem nabízeli PICCOLO, což strašně popudilo mého drahého) a byli nuceni se posadit k podivně vyhlížející dámě, která na mě po celou dobu divně vejrala a nakonec mi pochválila šaty. Tvářila se, jako by si mě chtěla vycpat a vystavit ve svém pokojíčku O_o vůbec jsem těch pozitivních ohlasů sklidila poměrně dost a vždy výhradně od žen, což mě přivádělo poněkud do rozpaků o_O

Během oběda jsme se jen tak mimochodem nechali přemluvit k návštěvě přednášky Úrazy z lásky, kterou měl na svědomí gynekolog jedné z přemlouvatelek. To mi skutečně přišlo natolik obskurní, že jsem na něčem podobném nemohla chybět, Sice mi zůstával rozum stát nad tím, co všechno se na takový PragoFFest dostane, ale asi je třeba publikum vzdělávat i v těchto směrech, ehm.
Na místě jsem potkala i své dva kolegy z práce, což byl jen další důvod k radosti. Zabrali jsme si místo pěkně vzadu, takže jsem musela svému drahému neustále krást brýle, abych vůbec z prezentace něco přečetla. Tmavě zelené písmo na černém podkladu není úplně top :)
Velmi barvitě podané příhody byly vhodně doplňovány obrázky všemožně zdeformovaných penisů a dalšími chuťovkami, což opět obvykle potěšilo mužskou část diváctva. Já byla jen místy zděšena občasným podivným hýkáním ozývajícím se z různých koutů místnosti. Miroslav Havlín byl ovšem profík a nenechal se nijak vyvést z míry, celkově to byla jedna z těch nejlépe podaných přednášek na conu, už jen kvůli jeho úžasnému slovníku.

Laťka byla tedy nasazena poměrně vysoko a bohužel tak nemohu připsat dalšímu výstupu v podání Jana Neumana tolik plusových bodů. Téma měl poměrně zajímavé - Bitva u Thermopyl, není tomu tak dávno, co jsme se s přítelem dívali na poměrně obsáhlý dokument a rozebrali si celou událost ze všech stran, takže jsme měli ještě dost věcí v živé paměti (můj drahý tedy stále, jeho znalosti jsou v tomhle směru opravdu úchvatné). A bohužel jsme nebyli v sále jediní, kdo měl podle všeho mnohem větší povědomí a znalosti. Na druhou stranu pak docházelo k občasným zajímavým diskuzím mezi diváctvem a přednášejícím. Ve výsledku to tedy až taková tragédie nebyla, ale trochu jsem čekala, že se toho i ze slajdů dozvím víc než souhrn z wikipedie :)

Jelikož jsme začínali být už trochu přepřednáškovaní, zalezli jsme si do oblíbeného bufetu na cider, Bylo třeba vymyslet nějaký Plán a taky se trochu socializovat, Vlastně jsem se během celého conu snažila jednoho ze svých kolegů z práce seznámit s dalšími fantazáky, doteď si nejsem úplně jistá, jestli mě teď nemá za toho největšího šílence :D
Krom všemožných teorií na ovládnutí světa, hejtu přítomných larev a poníkářů jsem také potvrdila své plány na stěhování. Jelikož píšu report se značným zpožděním, jsem už teď ve fázi, kdy řeším už jen ty poslední maličkosti (a před pár okamžiky jsem nám sehnala gauče, cha!).

Alkoholy nám každopádně nevydržely moc dlouho, tak jsme se volně přesunuly do deskoherny. Do vytouženého večerního programu ještě zbývalo docela dost času a Dragoslav odněkud vytáhl Stanici Paranoia, což je taková příjemná kooperativní párty hra prohlubující naše už tak vřelé vztahy :) Je sice fakt, že zpočátku jsme hráli trochu krkolomně, protože jsme měli trochu potíž sžít se s pravidly, ale jakmile jsme věděli jak na to, začala ta správná legrace. Můj drahý samosebou obviňoval mě, že jsem nositelem nákazy a to jen proto, že v Galactice jsem si onehdá střihla strašně luxusního Cylona, takže mám svinství v krvi. Ostatní tomu věřili. Já ho taky obviňovala, páč se tvářil podezřele a prostě protože proto! Zlo však nakonec přišlo odjinud a my dobří nakonec utrpěli potupnou porážku! Naštěstí jsme se ji zcela nedožili, protože jsme těsně před bídným koncem utekli na přednášku.

Nemrtvé kozaté nacistky od Potana zněly tak luxusně, že jsme je nemohly vynechat. Přednášející si toho byl taky zřejmě vědom a místnost narvaná k prasknutí ho ani v nejmenším nerozhodila. Přiznávám, že jsem od toho nečekala příliš, ale nakonec jsem byla fakt mile překvapená, jakou "práci" si se zpracováním tématu dal. Dostali jsme se až k samotným kořenům žánru - vůbec by mne například nenapadlo, že něco podobného se mohlo zrodit v Izraeli, pouštěli si ukázky a celkově se příjemně bavili. Jediným rušivým elementem byla pak osoba stojící v rohu místnosti (kdo byl, ví), která se musela vyjadřovat snad ke všemu a především se holedbala svými vlastními úspěchy a znalostmi. Ten člověk mě fakt nebetyčně sral a několikrát jsem jeho směrem pronesla ne zrovna lichotivá slova. Jo, byla jsem vytočená doběla. Skutečně nechápu tyhle kretény, co chodí nabourávat přednášky ostatním, aby si ještě víc namastili svoje ego. Podobní zakomplexovaní chudáci by si měli založit nějaký vlastní masturbační con a neotravovat. Huh, rozvášnilo mě to ještě teď, měsíc po akci! :)

Naše družinka se pak bohužel trochu rozdělila a já odtáhla svého drahého na další wáhamá program od pána v županu. V anotaci nám nasliboval, že budeme zasvěceni do tajů jejich hustospeaku a konečně se v tom na první pohled nesmyslném balastu aspoň trochu vyznáme. Mno... Jakožto znalec pc her, dvou povídkových sbírek a nějakých dalších menších štěků jsem i tak měla docela problém. Přítel byl naprosto ztracen. Pobídla jsem ho, ať se aspoň dívá na obrázky. Já si tedy doplnila znalosti o pojmenování všech těch udělátek na měření vzdáleností a rozsahů palby/výbuchů v terénu a připomenula si geniální termit überschnitzel, který používám doteď a je v okruhu mých známých velmi populární. Úžasné byly taky historky ze zápasů a posluchač měl ze zapálenosti všech přítomných opravdu radost. Trochu se bojím, že jsme tam s přítelem lehce narušovali tu intimní atmosféru, když jsme na půlku řečeného civěli jak sůvy ze záložny. Příště si něco nastuduji předem, ať nejsem takový ťulpas! :)

Část zrádných krys převlečených za kamarády se někdy touhle dobou rozhodla vypakovat se z conu a nedat nám o tom vědět. Určitě v tom byl jasný záměr a jejich jména si doteď přeříkávám před spaním. Tak se dvě nevědoucí milé duše přesunuli do další třídy, kde se měla promítat Obskurní porno videa. Samozřejmě jsme tam zabloudili jen náhodou a už pohled na místní osazenstvo, nutno dodat, že věkově velmi rozmanité, nás poněkud odradilo. Když se k tomu přidaly ještě značné technické problémy a program ani po cca 20 minutách nezačal, nenápadně jsme se odplížili pryč. V tu chvíli jsem pak zjistila, co za zmije si hřeji při těle a jen v přítomnosti svého nejdražšího jsem vyrazila do chladu noci, na cestu domů.

Celá rozrušená z tak odporné zrady mých bližních jsem se pak fatálně překoukla v jízdním řádu a nevšimla si, že bus, který by mě za normálních okolností dovezl až do mého vyhřátého pokoje tentokrát končí někde za Chodovem. Vystoupili jsme tedy u obchodního centra a naše romantická pouť noční Prahou začala. Nutno podotknout, že i tentokrát jsem byla v kostýmu :)

Po nějaké době jsme se dokodrtali až na Václavské náměstí, abychom se dozvěděli, že kulturní program, ze kterého nás tak elegantně vyštípali už byl u konce. Celí smutní, zmrzlí a vyhladovělí jsme se tak vydali k zastávce tramvaje, která konečně mířila na Přístaviště. Jako by nám však osud nepřál, musel nám spoj před nosem odjet a my tak byli ponecháni nočnímu víru velkoměsta. Zakotvili jsme nejprve v pizzerce na rohu, kde jsme alespoň z části zahnali hlad a pak se vydali pěšky dál. Skoro jsem až litovala, že ne všechny mekáče mají otevřeno nonstop a my byli tak odkázáni na nějaký kebab stánek s čajem. Když už nic jiného, alespoň zahřál.

Příteli jsem tak alespoň po více než roce vztahu dopřála tu neopakovatelnou možnost protáhnout mě hezky za ručičku noční Prahou, zasněně se dívat na Václavák a tak vůbec. Taková příležitost se skutečně jen tak nenaskytne, měl by si toho náležitě vážit!

Neděle

Musím přiznat, že po třech dnech conu jsme byli už náležitě znavení a nebýt jednoho jediného spešl okénka v programu, neděli asi vynechám. Jenže... debata s redaktory Levelu ku příležitosti 20. výročí, to bylo mým splněným dívčím snem! Pravdou je, že už nejméně půlrok chystám článek právě na toto téma, neboť jsem se k této ikoně svého mládí opět po letech vrátila. Každopádně mít možnost podívat se zblízka na Lukáše Grygara, Radka Friedricha, Martina Bacha a Petra Poláčka se vám jen tak nenaskytne. Společně s Kočičkou jsme byly obě naprosto okouzlené a rozněžnělé, což si sice vyžádalo poněkud nechápavé pohledy přítomných chlapců, ale sere pes! Byli tam oni, z masa a kostí!

Ke konci debaty pak zazněla památná věta o rozdávání autogramů.... Jenže ejhle! Já jantar si zapomněla svůj jubilejní výtisk s motivem Journey doma :( Nakonec jsem se ale nechala Kočičkou vyhecovat, že si necháme podepsat alespoň ruce, nebo cokoliv jiného :D začala honba za idoly! Redaktoři se samozřejmě už stihli vypařit, takže jsme se museli rozdělit a nahánět je po conu. Naštěstí tohle stíhání netrvalo dlouho a oběti našeho slintalství se zastavily v pc herně u larev. Asi jen díky své kamarádce jsem byla schopná se vyhecovat a jít je také oslovit. Kočička nahodila očka a ještě se jí podařilo pro nás vysomrovat další výtisky časáku, aby se nám měli chlapci kam podepsat. Byla jsem v sedmém nebi! Už jen kvůli tomuhle se mi vyplatilo na celý con jet!

Myslím, že jsem ještě dlouhou půlhodinu poté byla schopná vydávat jen nesrozumitelné zvuky a přiblble se hihňat. Nemohu za to, Level mi doslova změnil život a je to časák, na kterém jsem vyrůstala. Jiné holky měly bravíčka a top dívky, já si uslintávala nad nejnovějšími kusy hardwaru a na řetízku nosila ventilátor ze starý grafárny! Každej jsme měli něco! :D

Chlapci se mezitím pokoušeli odehnat larvy od herních konzolí, aby si taky užili trochu té zábavy. Dragoslav obsadil nějaký simulátor bouraček (alespoň podle toho, co předváděl :P), za což si vysloužil dokonale pohrdavé pohledy očumující larvy. Tahle scéna se mi asi už navěky vypálila do mysli. Malý, obtloustlý smrad (údajně nějakej hustoletsplayer) se povýšeně opíral o opěradlo židle a se svým nadutým ksichtem pozoroval počínání mého kámoše. Několikrát došlo i na nefalšovaný facepalm. V tu chvíli se ve mně probudily mateřské pudy! Měla jsem skutečně sto chutí toho malého, protivného fracka ohnout přes koleno a naplácat mu na holou. Když pak ještě rádobyležérně někomu odpovídal do ajfounu, měla jsem chuť vraždit.

Asi nebudu jediná, kdo si toho všiml, ale chování většiny děcek bylo fakt na pováženou. Tímhle exemplářem počínaje. Opravdu nechápu, kde se v nich bere taková hromada drzosti a nadutého sebevědomí. Když si vzpomenu já na svá první conová léta, něco takového bych si jaktěživ nedovolila, a to jsem byla možná o nějakých 5 let starší. Jistě, druhým extrémem jsou pak zakřiknutí introverti, ale ty budu mít beztak o dost raději jak tahle nevychovaná hovádka. Cestou zpět jsme se pak bavili tim, jak bychom narvali "larvoše do koše". Horší je, že děcek na conech přibývá. Jednoho dne jsme se odvážili vstoupit na Craftcon a byl to vskutku zážitek na celý život.

Jelikož už na místě nebylo nic moc zajímavého, dali jsme si poslední kolo deskovek a poté zamířili pryč. Rozlučkové programy jednotlivých linií mě nijak zvlášť nezaujaly a celkově jsem byla už spíš zralá na relax. Toho jsme se nakonec dočkali ještě ve společnosti Dragoslava v naší oblíbené čajovně Šamanka, kde jsme vydrželi až rekordně dlouhou dobu. Byla to zatím asi jedna z těch nejlepších teček za conem a tímto děkuji Dragovi za příjemnou společnost, i když je to jindy sráč (a snad to sem dočte) :))

Závěrem...

Pokud jste to i vy zvládli až sem, je čas na nějaké celkové zhodnocení akce. Abych byla upřímná, čekala jsem od toho mnohem více, Ačkoliv se mi mnoho bodů programu líbilo, pořád jsem měla pocit, že je tam příliš volného místa a celkově se mi na conu nežilo tak dobře, jako třeba na Animefestu, který má celou organizaci o několik levelů výše.
Dost mě zarážela přítomnost alkoholu na přednáškách, s tím samozřejmě související výskyt opilých osob, kterým nějak nikdo v přístupu na program nebránil a celkově jsem měla podezření, že se o průběh akce nikdo zvlášť nestaral.
Jinak tomu tedy bylo v případě deskoherny a bufetu - tam jsem dokonce viděla personál několikrát uklízet.
Přítomnost linií jako je LegendCon a CraftCon mi pochopitelně taky moc velkou radost neudělala. Je mi jasné, že je to věc, která momentálně nejvíce táhne, ale myslím si, že by si jejich příznivci zasloužili zcela vlastní, oddělené prostory.
Cenově mi tato akce taky nepřijde zvlášť levná a oproti již zmíněnému AF bylo na místě například i mnohem méně stánků.
Také netuším, kdo se zde staral o výběr a kvalitu přednášek, některé z nich byly opravdu velmi tristní - jinde mám obvykle potíže si z nabídky vybrat. A tohle měla být navíc akce, která je mi tematicky mnohem bližší než anime cony.
Účast na příštím ročníku budu ještě dlouho zvažovat. Pravdou je, že díky společnosti svých přátel jsem se dobře bavila, ale to ostatně můžeme zopáknout klidně někde v čajovně. Příteli jsem touto akcí cony bohužel dost zhnusila a dokonce mi vyhrožoval, že se mnou nepojede ani na mé stálice. Ještě štěstí, že jsem si odnesla podepsaný Level, jinak bych na celou akci pohlížela asi ještě o něco negativněji.


A závěrem jedna moje epic fotka!