úterý 22. července 2014

Práce, život a tak vůbec...

    Včera jsem byla vyprovodit svého přítele k autobusu a opět si musím začít zvykat na osamělý život. Plynule jsem přešla do předešlého režimu a jako jediné pozitivum tohoto stavu je asi jen dostatek času na psaní. Tak toho alespoň využiji a opět se pokusím sumarizovat zážitky a postřehy z posledních měsíců mého (očividně zcela nudného) života :)



    Je až s podivem, jak snadno si člověk zvykne na spolužití s milovanou osobou. Z původní maximálně dvoutýdenní návštěvy mého přítele se nakonec staly téměř měsíční prázdniny. Za tu dobu jsme toho zvládli opravdu hodně, přes sraz příznivců fantastiky, Rock for People po pravidelné návštěvy pražské tržnice SAPA. Člověk měl najednou důvod těšit se z práce domů. Teď už toho tady kromě mého milovaného kocourka moc nezbývá :) Jeden spolubydlící má pomalu problém mě pozdravit a že bych si tu s někým mohla vyměňovat takové ty běžné zážitky všedního dne a mít pocit, že to vůbec někoho zajímá, to asi taky moc nehrozí. I když jsem po celou tu dobu měla opravdu minimum času sama na sebe, nijak zvlášť mi to nechybělo. Ráda jsem to "obětovala" ve prospěch všech těch milých maličkostí, jako je tisknutí se na jedné malé, neskutečně rozvrzané posteli, přítelův unavený pohled a následné hlasité oddechování, když jsem opouštěla byt do práce a všechna ta krásná překvapení po příchodu, naprosto luxusním kuřecím a hovězím phó počínaje :) Měla jsem s kým sledovat všechna ta dementní anime, co tuto sezónu vyšla a celkově jsme si na sebe hrozně zvykli. Dokonce jsme stihli oslavit už i půlrok našeho vztahu. V porovnání s mým předchozím je to sice pořád strašlivě kratičká chvíle, ale i tak mi to připomíná, jak rychle ten čas letí.

V práci jsem si prošla třídenním tréninkem, jehož smyslem bylo mi vnuknout, že jsem součástí jedné velké korporátní rodiny :) bylo vtipné sledovat všechna ta motivační videa a doma si pak pouštět všelijaké parodie (nepochybně od samotných zaměstnanců). Teď už mám dokonce na starosti i konkrétní úkol a jsem zodpovědná za třídění a nahrávání dat z jedné oblasti. Na jednu stranu se tak začínám dostávat do (pro někoho možná velmi nežádoucí) rutiny, ale člověk si aspoň udělá v práci systém a dokáže dobře odhadnout, kolik času u jednotlivých částí stráví. Docela mě taky překvapuje, jak snad ze všech stran slýchávám hrůzné historky o tom, jak jsou všichni obklopeni neuvěřitelnými idioty a funkčnost firmy pomalu stojí a padá na neuvěřitelné píli a nadhledu dotyčných. Asi jsem měla kliku, u když jsme teď přibrali kupu dalších lidí, jsme asi blbcůvzdorná firma :) nebo je tomu aspoň tak v mém malém pracovním prostoru. Až už z toho pomalu začínám být zhýčkaná :D Skutečně by mě zajímalo, kde mají ti druzí problém.
Dneska jsme dokonce měli meeting i se samotnými bossáky. Během hodiny čistého času jsme se měli dozvědět o chystaných změnách. No, slajdy byly vypracovány moc pěkně, včetně všech mandatory korporátních hesel. Jsem zvědavá, jaký to nakonec bude mít všechno dopad na mou naprosto nedůležitou osobu. Líbí se mi, že zachraňuji svět z pozice u okna v třetí kóji a stěhovat se mi nechce :) Dokonce nacházím i zvláštní potěšení v práci, kterou vykonávám. Jelikož na akce našeho úžasného korporátu chodí i konkurence, občas se mi tam někteří vykuci registrují jako hrdinové z anime. Oblíbili si především Naruto. Začínám si tak připadat jako úplný bounty hunter (nebo jako Jessica Fletcher) a snažím se všechny neřády zlikvidovat. Už jsem si i říkala, jestli pak skutečně nepřejít ke konkurenci, možná tam sledují anime i povinně!

A jelikož mi za cca 2 týdny končí zkušebka, vybírám si ještě pěkně v její době svoji první dovolenou. Letos se konečně dostanu na léta plánovaný výlet na Slovensko, kde hodlám zdolávat vrcholky v okolí Liptovského Mikuláše a jsem skutečně zvědavá, po kolika dnech budu s láskou vzpomínat na náš milovaný kancl. Chudák Winston Churchill bude tak odlifrován opět do Krkonoš, kde bude podle všeho sdílet svůj životní prostor s babiččiným kocourem Bruníkem. Myslím, že se mi po něm bude velmi stýskat. Už jen pro to, jak otráveně na mě mňauká, když si ho dovolím po příchodu z práce budit. Vypadá to, že z něj začíná růst osobnost :) jak nedávno poznamenal můj přítel, já musím mít kočky sráče, čím větší potvory to jsou, tím je mám raději. Nejraději bych si hnedle pořídila nějakého dalšího, dokonce mám připravené i jméno. Jenomže to už by asi moji spolubydlící nesnesli. A stačil mi jeden menší incident ohledně "bordelu" v kuchyni, abych začala mít pomalu tendence odsud utíkat. Aneb když tu vysmejčíte celý byt (a jste tu jediní, kdo tohle dělá) a pak ještě vašemu příteli někdo vyčte, že neumyl jeden posranej hrnec, je to prostě napřesdržku. Kdybych měla pokaždé otravovat ostatní s tím, co slíbili udělat, případně, co tu nechávají za nechutný svinec (především na záchodě, na ten chlapci nikdy nesáhnou...), zbláznila bych se z toho. Nemám problém to dělat, ale ať tu pak někdo hnidopišsky nehledá mouchy, když nemá před vlastním prahem zameteno. Vážně se těším, až budu bydlet ve vlastním. Původně jsem se sem stěhovala především kvůli bývalému partnerovi a hraní rpgček, chlap mi odešel, rpg se skoro nehrají. Kdybych tu nebylo tak pěkně a já nebyla tak líná, zařídím si někde nějaký kočičí apartmán :))

Mezitím si musím najít nějakou vhodnou zábavu, která mě tu ještě na chvilku upíchne. Pořád jsem se nevzdala naděje, že třeba budu jednou i šít, takže jsem rovnou zainvestovala do kurzu šití korzetu, který pořádá korzetiérka, která je zodpovědná za můj skvostný kožený korzet, kterým se tak ráda na akcích chlubím. Ale jelikož by to už chtělo nějakou obměnu a nechce se mi pokaždé utrácet za práci druhých, zkusím si to pěkně sama a bůhví, třeba v sobě objevím nějaký nečekaný talent. Teď už mi jen zbývá vymyslet nějaký zajímavý koncept pro plánované šití, termín se začíná zase blížit, tak bych si měla pospíšit. Zatím mám jen tušení, že se vrhnu do přírodních odstínů hnědé. Nebo ještě váhám nad šedou. K obojímu mám už vymyšlený i kostým. Nakonec ale stejně zjistím,že těch korzetů budu potřebovat alespoň 5 :) Nejlíp i další kožený, abych měla z čeho sestavovat steampunkové modely. Taky musím nutně pořídit tavnou pistoli na výrobu doplňků. Škoda, že nemohu teď trávit více času doma, abych mohla využívat tátovu dílnu. Jako dítě jsem na takových místech trávila spoustu volného času, především pak v garáži u svýho nej kámoše, tam se vždycky rodily ty nejlepší nápady.

Myslím, že pro dnešek jsem toho sepsala už poměrně dost. Ještě bych měla vymyslet, co si uvařím k zítřejšímu obědu, pokud tedy opět nenechám výběr poledního menu na Loving Hut, musím bohužel přiznat, že jsem si na jejich samoobslužný bar opravdu zvykla a nestačím se divit, co za skvělá jídla nabízí.  Měla bych se jimi inspirovat a zkoušet to sama doma. Dnešní lilky na černo s shiitake byly opravdu famózní. Snad kvůli tomu úplně nezlenivím :))

Vlastně je tu ještě jedna drobnost, o kterou bych se ráda podělila! Poslední měsíc jsem pokaždé pracovala u svého oblíbeného alba Oceanborn od Nightwish, dokud mi kolegyně neposlala tohle:


Electro jazz mě začal opravdu bavit. Více než jeho klasická podoba, možná přijde fajn i někomu z vás ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat