Vánoce v Krkonoších 2012

    Jelikož tento blog slouží z části i jako taková má osobní zpovědnice, nemohu vynechat důležitý článek o letošních Vánocích. Koho mé slice of life příspěvky nudí, ať tohle rovnou přeskočí a počká si třeba na nějakou recenzi (kterou mám v plánu, pokud během chvilky nevytuhnu, možná na ni začnu pracovat už teď) :)



    Vánoce pro mě už dávno nejsou obdobím stresů a s každým rokem se mi i prodlužuje moje schopnost ignorovat veškeré nelibé pocity vůči těmto (již údajně konzumem zkažených) svátkům. Letos jsem dokonce dřív jak v prosinci nezaznamenala vánoční výzdobu ve městech. To jednoduše proto, že jsem obvykle ze školy zamířila přímo domů a měla dostatek věcí na práci :) tento stav považuji za ideální a hodlám v následujících letech provádět něco velmi obdobného.
Co se nakupování dárků týče, spíše mi tento akt dělá radost. Pravda, chvilkama bývám zoufalá, protože už opravdu nedokážu přijít na jakoukoliv originální blbůstku, kterou bych mohla své blízké potěšit, ale náhodné bloumání po obchodech tento problém obvykle vyřeší. Navíc mám stále po ruce své dobré přátele - a víc hlav víc ví. Čímž veřejně děkuji Gábi, že mě dotáhla do parfumerie Rafaella, kde jsem pořídila krásné, miniaturní parfémy pro ženskou část naší rodiny (navíc se mi povedlo trefit se jim do vkusu, takže je ta spokojenost minimálně dvojnásobná). Jen víc takových perfektních krámků!

Svátky mi vlastně začaly už o týden dříve. Našim tradičním vánočním hraním, které mimo jiné obnáší i přípravu svátečního pohoštění v podobě řízků, bramborové kaše a okurkového salátu. S nákupem surovin nám letos naštěstí pomohli chlapci, ale samotné vaření bylo už opět v rukou ženské části družinky. Ačkoliv je vaření pro ty naše nenasyty vždy během na dlouhou trať, mám dojem, že letos padl snad nejnižší počet nadávek a zaříkávání se, že teď je to vážně už naposled :) Jediným nedostatkem je absence rádia v kuchyni, což se snad v brzké době nějak pořeší. Pracovat v tichu je skutečně dost otrava.
I přes tyto ne zrovna ideální podmínky se musíme i za náš letošní výkon pochválit. Oběd to byl vynikající a celkově panovala na bytě hodně příjemná atmosféra (později vylepšená i trochou toho alkoholu a pálením vonných tyčinek). Krom jídla jsme si vzájemně předali i vánoční dárky (vážně, není nad to slavit si podobné události pěkně postupně :D) a musím přiznat, že jsem byla letos opravdu dojatá. Dostala jsem překrásný deník vázaný v kůži a k tomu naprosto úžasné kaligrafické pero německé značky Rotring (což je velmi důležitý detail :)). Nedovedu si přestavit krásnější motivaci k psaní. A že se s tímhle krasavcem píše úžasně! Dokonce prý mé písmo vypadá o něco úhledněji. Snad se bude líbit i všem profesorům, protože jsem s nim napsala všechny zápočtové testy.

Krom toho mám konečně už i svůj vlastní balíček Magiců a jelikož o mně všichni vědí, že zbožňuji modrou (control), padla volba na modrobílý Azorius. Po pár úpravách to bude opravdu zábavná záležitost (především je nutné přidat víc modré, té není nikdy dost). Jsem docela zvědavá, jak bude vypadat připravovaný Gatecrash a intro pack Dimiru :) Aby toho nebylo málo, nadělil mi pražský Jéžíšek i první díl Stopařova průvodce po Galaxii, ačkoliv jsem to už jednou četla, ráda si tu knížku opět připomenu :) No a v dndčku jsme neumřeli, takže tuto část dne musím též považovat za úspěšnou.

Ze všeho nejvíc jsem se ale těšila domů. Na všechny své rituály zahrnující gaučing u mých oblíbených vánočních filmů, trávení celých dnů v pyžamu a chlupatých ponožkách, balení dárků u pohádek a nakonec i příprava Štědrovečení večeře. Zvládla jsem to letos opět všechno. Sice jsem měla letos trochu obavy z toho, jak bude naše domácnost vypadat po příjezdu pana Činčila, ale nakonec to až na pár menších incidentů dopadlo dobře. Se Sviníkem si sice stále ještě nerozumí, takže se čas od času ozvou "kočičí zpěvy", ale aspoň na sebe nijak neútočí. Takže je doma opravdu nádherně :)

Před štědrým dnem se u mě navíc zastavil i přítel, takže jsem tu měla alespoň nějakou milou společnost. V následujících dnech jsem pak jako každý rok obcházela s rodiči příbuzenstvo. Jsem skutečně ráda, že naše rodina drží tak hezky pohromadě a všichni si navzájem tak dobře rozumíme a pomáháme. Neberu tedy tato setkání jako nějaké nutné zlo, ba naopak, vždycky se na všechny hrozně těším. I když nakonec vždycky od typických hovorů v kuchyni utíkám do obýváku, kde s mužskou částí zalehnu k televizi, abych se pobavila u filmů, které tak dobře znám - třeba Švejka. To jsou věci, které snad člověka ani nemohou omrzet. Stejně jako naše překrásné staré pohádky a Pelíšky :) Škoda, že tyhle dny vždycky tak strašně rychle utečou. Naštěstí jsem si dala předsevzetí, že do začátku ledna odmítám řešit jakékoliv záležitosti týkající se školy, případně jiné starosti. Toho zaslouženého oddechu si opravdu užívám :) Pokud se v následujících několika dnech nic významně neposere (a já doufám, že ne), prohlásím letošní svátky za úspěšné. K bilancování nad průběhem celého roku se dostanu snad později. Pro dnešek toho už bylo napsáno dost. Navíc nějak nedokážu odolat nutkání otevřít si poslední díl Malazské knihy padlých, jež mi nadělil můj nejmilovanější muž :) I když tedy přiznávám, že mi to čtení dává pěkně zabrat, už jsem tak nějak zapomněla, v jakém stavu se jejich svět nachází a navíc mi hnedka v prvních pár stránkách autor připomněl smrti většiny mých nejoblíbenějších postav (případně je nechal alespoň mučit) - zatím si to dávkuju s přestávkama :) Ty pak využívám například k hraní BGEE ;) Prostě ideální prázdniny!

Je doma, má největší knižní láska ♥