AnimeFest 2012

Všimla jsem si, že můj blog začíná poslední dobou působit až příliš monotematicky. Jako bych se snad nevěnovala ničemu jinému než hraní dndček :) Sice to není zas až tak daleko od pravdy, ale sem tam opustím i svou schránku asociála a vydám se na nějakou akci mezi lidi.
Jako tradičně bylo začátkem května Brno zasaženo invazí podivně vyhlížejících individuí, která si pro tentokrát nevybrala za cíl nic menšího než samotné brněnské výstaviště. Jak probíhala okupace těchto prostor ve dnech 4.-6. května si teď povíme něco bližšího. Ale hezky od začátku :)



Pátek


Pro přehlednost jsem se rozhodla, že celou akci popíšu pěkně den po dni, dokud mám navíc všechny události živě v paměti. Pátek pro mě začal velmi tradičně; vstáváním krátce před šestou hodinou, abych se dostala včas na cvičení z XML a stihla si ještě zabalit věci na fest. Tentokrát jsem se nemusela tahat s žádným cosplayem, tak jsem byla za necelých deset minut připravená vyrazit. Bohužel mě odpoledne čekal ještě zápočtový test z fyziky (na který jsem možná nakonec ani nemusela jít, když o tom tak přemýšlim) a pak hurá do Brna. Na Hlavním nádraží jsem se sešla se svým spolucestovatelem (Michem) a nasedli jsme do ECčka. Těsně před sedmou hodinou už jsme přešlapovali v Brně a čekali na tramvaj šalinu, která nás doveze na výstaviště. Opět se ukázalo, že bylo skoro zbytečné si zjišťovat, která z nich to vlastně má být a stačilo se jen dívat po divňácích - obvyklá a osvědčená praxe ze všech conů :)
Jelikož jsem dorazila později, nedočkala jsem se obvyklé fronty u vstupu, tak jsem jen jednoduše nahlásila své jméno, vyzvedla si pásku, program a FestZin (mimochodem velmi povedený). Očima již zkušeného conaře jsem si prohlédla vstupní halu, bágl uložila do (zřejmě neoficiální) šatny a po krátké prohlídce všech prostor se už naplno začala věnovat programu. Nutno podotknout, že byl celý areál dobře značený, takže jsem vždy měla dokonalou představu o tom, kde se nacházím. A teď už k programu:
Sérii zajímavých přednášek odstartovala Lusi se Zájmovými aktivitami na školní půdě. Dozvěděla jsem se, jak se to má s kluby na japonských školách ve skutečnosti a jaký pohled na tuto problematiku nám nabízí různé anime tituly. Ačkoliv jsem byla s tímto tématem vcelku obeznámena, přednáška mě velmi potěšila a Lusi jako tradičně nezklamala. Poté jsem se se značnou částí davu přesunula do rotundy na hintzákovy Duševní obtíže kreslených hrdinů, abych se hned v úvodu dozvěděla, že jako většina dalších přítomných trpím stařeckou demencí. I když přednášejícímu chyběla prezentace a na začátku oznámil, že byl tímto tématem poražen, dočkali jsme se fajn zábavy a Hintzu ukázal, že prostě umí. Především mě potěšilo, že na pravou míru uvedl, jak se ve skutečnosti projevuje taková deprese či schizofrenie, o které má spousta lidí opravdu mylné představy. Zajímavé byly i některé postřehy z publika; například tvrzení jedné ze slečen, která přes plejádu velmi krkolomně poskládaných "argumentů" došla k závěru, že ideálním obrazem muže je vlastně hrdina ecchi seriálů. No, odcházeli jsme rozhodně jako vyškolení pseudopsychologové.

Pak jsme se přesunuli zpět ve snaze dostat se na Wolfiiho DFC, bohužel byly kapacity sálu B značně omezené, tak jsme vzali za vděk promítání Rinne no Lagrange, které alespoň mě málem unudilo k smrti a vlastně jsem ho asi i půlku prospala, protože už si ani za boha nemohu vzpomenout, o čem to vlastně bylo. Rozhodla jsem se jít spát; a tady mě čekal první menší šok - šatny fungovaly pouze do půlnoci a pak byly vydávány pouze spacáky (a to asi jen po domluvě). Na mě se obořila jedna z velmi protivně se tvářících se slečen, že na své věci prostě nárok nemám. Nakonec jsem ale zjistila, že jelikož byl můj bágl uložen v prostorech vedle šatny, mohla jsem si jej bez problémů vzít a vydat se do tělocvičny Sokol. Ovšem podobný přístup orgů bych opravdu nečekala - sama si beru na Akiconu služby v šatně (ještě k tomu ty noční) a řídím se heslem "náš zákazník, náš pán." Poněkud nasraná jsem se s Michem vydala na večerní pochod Brnem a za cca 30 minut jsme již vstupovali do tělocvičny. Ta větší z nich byla narvaná k prasknutí, tak jsme se nasockovali do místnosti vedle dámských sprch a užili si pár hodinek spánku.

Sobota


Po doplnění zásob v nedalekém Albertu jsme se postupně probouzeli na cestě zpět do areálu. Ještě s trochu zalepenýma očima jsem se usadila v Áčku, kde běželo promítání Srpnové symfonie vyprávějící příběh nadané zpěvačky Kawashimy Ai. Anime bylo natočeno podle autobiografického románu (Saigo no Kotoba) a ukazuje události po smrti zpěvaččiny matky. Snímek to byl opravdu krásný a příjemně mě naladil do nadcházejícího dne.
Zakrátko mi zavrněl mobil s SMSkou od kámoše, že se máme sejít v rotundě, kde se bude odehrávat Soutěž  kostýmů. Zpočátku jsem byla nadšená, že se po letech sejdu s další známou tváří a spěchala k místu srazu. A tam mi došlo, že to nebyl zrovna nejlepčejší nápad; areál byl naplněn až k prasknutí místy velmi neukázněným davem toužícím spatřit odvážné cosplayery, co se přihlásili do soutěže. Po několika dalších zprávách jsem zjistila, že se alespoň nacházím ve stejné části davu. Co naplat, musela jsem počkat, než se dveře sálu otevřou a doufat, že se setkáme alespoň ve vnitřních prostorech. A pak to začalo; takovou tlačenici jsem snad ještě nezažila, trychtýř, který se následně vytvořil u vstupu mě snad málem stál život :) ještěže jsem z korzetu zvyklá na velmi stísněné prostory a nedostatek vzduchu. Taky jsem si vyzkoušela, jak může vypadat sexuální obtěžování ve veřejných prostorech, tu jsem najednou měla ruku na zadku nějaké slečny, nebo naopak čísi loket ve výstřihu. K nezaplacení! Organizátoři do místnosti pouštěli vždy omezený počet lidí a čekalo se, než si zaberou svá místa. Tento systém jsem nakonec i ocenila; ačkoliv jsem nakonec seděla celkem daleko od onoho kámoše, byla to první soutěž cosplayů, kde se dalo dýchat.
Program byl zahájen nejprve přehlídkou lolitek, které nám představily jednotlivé styly. Výběr modelek byl opravdu zdařilý a moc pěkně se na ně koukalo. Bohužel totéž nelze říct o uvaděčce, jež byla velmi neprofesionální a ani její popis stylů se mi vůbec nelíbil. Měla jsem z toho pocit, že si vše na místě cucala z prstu. A pak už konečně došlo na kostýmy. Jako obvykle se akce neobešla bez obvyklých menších technických problémů, naštěstí se uvaděčům vcelku dařilo zaplácnout volná místa zajímavým programem (oceňuji především pantomimu a diváka, který nám tak ochotně ukazoval zadnici :)) a víceméně vše dobře odsýpalo. Jen mě mrzelo, že se do soutěže přihlásilo tak málo cosplayerů; na samotném conu jsem potkávala desítky velmi vydařených kostýmů, které by rozhodně měly šanci se umístit. Samotné představení jednotlivých charakterů bylo někdy více, jindy méně zdařilé. S tím ale orgové bohužel nic neudělají.

Pro jistotu jsem pak zůstala na místě, abych se dostala na Grekovu přednášku o Národnostních archetypech v anime. Potvrdilo se, že Grek je opravdu sázkou na jistotu. Po krátkém úvodu, kde nám vysvětlil, co vlastně termín archetyp znamená, se pustil do velmi zábavného výkladu o tom, jak Japonci v anime zobrazují hrdiny z jiných koutů světa. To vše ve srovnání s tím, jak na jednotlivé národnosti nahlíží naše obyvatelstvo.
Poté jsem se začala cítit značně překulturněná (což je v případě Grekových přednášek asi celkem obvyklé) a byl čas si odfrknout u šálku dobré kávy v Maido café. Nutno podotknout, že nabízeli i vynikající zákusky. Také to byla jedna z těch tentokrát vzácnějších chvilek, kdy jsem si mohla popovídat s přáteli z naší "pražské sekce".
A z pauzy rovnou na další přednášku; tentokrát bylo tématem Fantasy pre dievčatá v podání sympaticky vyhlížející Miyu. Ačkoliv se na slečnu velmi dobře koukalo a samotný přednes mi přišel též na dobré úrovní, s obsahem přednášky to bylo už horší. Autorka se rozhodla škatulkovat fantasy žánr a rozdělit jej na jednotlivé podskupiny podle opravdu zajímavého klíče, který se mi moc nepodařilo ani ke konci rozluštit. Nehledě na to, že se dopustila mnoha faktických omylů. Nakonec jsem si z toho odnesla jen trochu rozpaků a výčet zajímavých fantasy titulů (z nichž jsem již většinu viděla). Běžný divák s tím možná nemusel mít takové problémy, ale zarytý fantazák jako já nerad slyší nepravdy o své největší lásce :) každopádně mě to alespoň nerozlítilo tak jako Greka, kterého bylo po skončení opravdu zábavné sledovat :P

Následoval další přesun do rotundy, ve které měla začít další přednáška týkající se Omylů o anime. Vlastně jsem na ní dorazila také tak nějak omylem. Jelikož jsem nevěnovala příliš pozornosti anotacím (obvykle je čtu, přísahám!), netušila jsem, že jsem málem přišla asi o nejlepší bod celého animefestu. Prostě jsem se zařadila do rostoucího davu a pak si počkala, než mi bude umožněn vstup (měla jsem na tohle vůbec sakra štěstí, všude jsem se dostala :)). Varování, že výklad nebude tlumočen do češtiny mě donutil k pozornosti. Takže budu svědkem výstupu jednoho ze zahraničních hostů! Paráda. A skutečně. Jonathan Clements byl naprosto famózní, tady opravdu nemohu šetřit superlativy. Krom krátkého okénka do historie japonské animace nás seznámil s několika velmi vtipnými kauzami ze zahraničí týkajících se např. Pokémonů, hentai a celkově pohledu na anime jako takové. Myslím, že jsem zatím nezažila lepší přednášku. Jonathanovi bylo skvělo rozumět, jeho humorný výklad mě dostával do kolen a ještě jsem se dozvěděla neuvěřitelné množství zajímavých perliček. Ideální kombinace!

Cestou do kongresového centra jsem si nezapomněla pořídit několik snímků ostatních účastníků animefestu. Letos bylo opravdu na co koukat. Je pěkné sledovat, jak se kvalita i počet cosplayů rok od roku zvyšuje. Když už jsem byla unavená od cvakání spouště u foťáku, zalezla jsem si na promítání Ze života středoškoláků. Musím říct, že tahle bláznivina ze školního prostředí mě opravdu potěšila. Formátem se asi nejvíce podobá známé Azumanze Daiou; chytla jsem navíc zrovna díl jako stvořený pro RPGčkaře. Pro con to byla jednoznačně skvělá volba a už si stahuju zbytek. V sále jsem opět zůstala, abych si tu počkala na Kalistinu přednášku Vliv fandomu na otaku mysl, kde se snažila posluchačům vysvětlit, jakými cestičkami se ubírají životy nebohých otaku. Přednáška to vůbec nebyla špatná, horší to ovšem bylo s publikem. Ve chvíli, kdy Kalisto prohlásila něco ve smyslu, že ve svých 12 byla ještě nevinnou holčičkou a v řadě za mnou se začalo hromadně ozývat "No to já teda v tomhle věku už ani zdaleka nevinná nebyla!", cítila jsem, že je něco špatně. Komentovat další hurónské výbuchy smíchu po každičké dvojsmyslné narážce a pištění yaoi fangirls při zmínkách o tomto fenoménu asi nemá cenu. Jen jsem si tak nějak začala připadat stará O_o
Bůhvíproč jsem si toto zopakovala ještě na přednášce Fenomén Hentai, aneb Proč jsem to jen sakra četl. Alexej mi rozhodně rozšířil slovník o několik tematických termínů a celkem vkusně dokázal posluchačům přednést, na co všechno je možné v těchto vodách narazit. Bohužel jsem byla ke konci už poněkud utahaná a mám dojem, že jsem posledních cca 10 minut zaspala. Opět jsem byla asi na téma moc stará, tak mě nedrželo při životě pištění a uchechtávání se, že jsem asi přítomna něčemu, co bych neměla slyšet. Nutno dodat, že při vstupu orgové měli kontrolovat občanky. V mé původní lajně tomu tak skutečně bylo, ale poté, co jsem si všimla, že vedle jsou o něco benevolentnější, také jsem se přesunula :) (přičemž mě strašně pobavily nadšené výkřiky jedné holčiny, že ona se již účastnit může a jak je super, že tu omladinu vyženou - bohužel pak seděla hned vedle mě a byla i během přednášky pořád stejně hlasitá a protivná >_<)

Téměř v polospánku jsem se přesunula do protější místnosti, abych si vyslechla Vavčovo povídání o japonské rockové kapele Oblivion Dust. Předem se přiznávám, že j-popu/rocku/metalu/... příliš neholduji, a o to jsem byla překvapenější, když jsem zjistila, že se tito dají i celkem poslouchat. Tedy v těch vzácných okamžicích, kdy jsem byla plně při vědomí. Ačkoliv se mi několik (především těch pozdějších) ukázek líbilo, nutně je ve svém playlistu mít nemusím. Přednáška to ale byla moc dobrá a na úrovni, jak už jsme od Vavči zvyklí. Následoval další pokec s přáteli, velmi odvážné nakouknutí do místnosti, kde se právě promítalo incestní yaoi Polibek v temnotách (na které jsem už opravdu neměla O_o) a další večerní výlet do tělocvičny. Po zkušenostech z předchozího dne jsem si rovnou došla pro svůj bágl doprovázená opět velmi nepříjemnými pohledy noční služby (opravdu netuším, kde zrovna tohle pořadatelé sebrali...) a nakonec si i v tělocvičně našla malinkatý prostor ke spánku (zažít zas po letech usínání na tvrdé zemi bylo celkem osvěžující, nějak mám podobné věci čím dál víc ráda :)).

Neděle


A konečně se dostáváme k poslednímu dni. Odstartovalo ho naprosto příšerné anime Phi Brain, kterému nejspíš vděčím za následné dlouho trvající škubání v pravém očním víčku. Opravdové probuzení přišlo až po šálku čaje a výletem na Cosfight, kde jsem se setkala se zbytkem přátel. Robert Waschka se postaral o další nezapomenutelný zážitek z letošní akce. Stejně jako v případě Jonathana si přichystal neuvěřitelně zábavnou a poučnou přednášku, tentokrát na téma, jak věrohodně předvádět akční scénky, aniž by došlo k úrazu a divák odcházel spokojen. Na pomoc si k sobě přizval hned 4 cosplayery a nebohého asistenta, s jejichž pomocí dokázal, že tvorba podobných scének rozhodně nevyžaduje jen profesionály a navíc je to i zábava. Aby toho nebylo málo, přesunul se svými asistenty do venkovních prostor výstaviště, kde pořádal workshop pro všechny nadšené dobrovolníky. Po krátké rozcvičce jsme se rozřadili do dvojic a nacvičovali si, kterak dát svému oponentovi správně po držce :) jelikož byl mým partnerem Grek, nesmírně jsem si to užívala. Obvykle nemám možnost jej beztrestně (i když jen na oko) tlouct, navíc v případě, kdy je mu zakázáno se bránit. Osvěžila jsem si i své "schopnosti" řádného roleplaye, kdy jsem musela předstírat zasažení jeho pěstmi. Nádhera :) o to víc mě mrzelo, když jsme byli oba vytaženi na oběd do nedaleké restaurace. No, vařili dobře, kvašené pivo bylo skvělé, ale stejně bych se raději tloukla. Navíc si kuchaři dali docela na čas a pěkně jsme se na oběd načekali.
Jen tak tak jsme se dostali na slavnostní zakončení animefestu. Vše jsem poslouchala zpoza dveří, protože jsem už ani neměla moc náladu cpát se dovnitř, i když tam možná i nějaká ta volná místa byla. Místo toho jsem měla možnost akci zhodnotit v kroužku mých známých. Po třetí hodině jsem už s báglem stála u zastávky a čekala na šalinu, co mě odveze na nádraží. Alespoň jsem odjížděla ve větší skupince, takže jsem si krom zlevněného jízdného měla i s kým popovídat. Nakonec mi ale byl nejlepším přítelem stejně Malaz a mp3jka. A především postel na kolejích. Opravdu už stárnu :)

Sečteno a podrženo šlo o jednu z velmi příjemných akcí, kterou jsem si maximálně užila. Bude to i tím, že se mi podařilo dostat snad na všechny body programu, které jsem měla předběžně v plánu (když tedy pominu jedno promítání a přednášku). V průběhu celé akce jsem se nesetkala s nějakými výraznějšími technickými či jinými problémy, čímž orgům opravdu gratuluji! Až na protivy u šaten probíhalo vše opravdu hladce. Jen mě trochu mrzí pozdější příjezd a to, že jsem si nestihla popovídat se všemi známými. No, tak snad tedy příště. Budu se těšit na další ročník :)