Ze života Maery - část VIII.

Rozuzlení

Tak jsem to nakonec přeci jen stihla :) bohužel zjišťuji, že se začínám nějak moc rozepisovat a čas strávený nad celou tvorbou se nepříjemně protahuje. No alespoň jsem si připomněla vynikající stejnojmenné album od Blackfilm. Jednou se možná dostanu i k tomu, abych sepsala nějaký svůj top 10 dark ambientů, u kterých se mi tak dobře píše :)

    Čas se vlekl. Každá další minuta mi připadala jako hodina a já se zuby nehty držela posledních zbytků svého vědomí. Zasetá naděje pomalu vzklíčila a teď už mělo smysl jen bojovat. Musela jsem ještě několikrát odehnat od dveří Einara, který mě stále chodil kontrolovat a pokoušel se se mnou rozmlouvat. Možná díky pravidelnosti jeho marných pokusů se mi podařilo jeho nátlaku úspěšně odolávat. Dokud se pode mnou nezačala třást zem. Stěny se začaly drolit a místností procházely vlny surové magie, narážely do mě ze všech stran a strhávaly poslední obrany mé mysli. Z posledních sil se mi podařilo rozptýlit alespoň magii okolo sebe, když zemětřesení náhle utichlo. Dveře do místnosti se začaly pomalu otevírat. Snažila jsem se vykřiknout, ale nebyla jsem schopná vydat ani hlásku. Viděla jsem, jak se zpoza dveří nejprve objevuje Einarova okovaná bota a pak do místnosti pomalu vplul i zbytek postavy, vše jsem vnímala nepřirozeně zpomaleně. Odplazila jsem se k protější stěně a alespoň gesty jej posílala zpět. Udržet si vlastní vůli bylo stále obtížnější. Nakonec mi jen přisunul stolek s jídlem a vodou a stejně pomalým tempem odešel. Natáhla jsem se pro pohár s vodou, vyprázdnila jeho obsah a s postupující úlevou mě pohltila tma.

Probudil mě až hlas Ilany, která se už vrátila ze své mise. Musela jsem být v bezvědomí několik dní. Ta myšlenka mě velmi znepokojovala, příště bych se nemusela probudit vůbec. Ilanina léčivá kouzla mi zahojila alespoň některé rány a jídlo mi z části dodalo sil. Až teď jsem si všimla hlubokých ran brázdících kamenné stěny; šířkou přesně odpovídající mým pařátům. Byl opravdu div, že jsem byla ještě schopná s Ilanou mluvit. Přišla s plánem na vyřešení mého stavu, měl ale jednu zásadní podmínku; naše spojení se muselo obnovit, a to dobrovolně. Linka, kterou jsem se pokoušela dlouhé měsíce rozplést a obětovala tomu přání u Světla duše, měla být znovu spojena. Stejně tak naše vědomí. Ta představa se mi příčila, nechtěla jsem být znovu vystavena riziku, že mě bude Ilana schopná skrz toto spojení ovládat a nahlížet do mé mysli. Už teď jsem byla loutkou více pánů a měla jsem se nechat svázat ještě důkladněji. Ale nebyla tu jiná možnost, alespoň ne taková, na kterou by Ilana přistoupila a já sama jsem nebyla schopná se s tím vším vypořádat. Skrze linku se pak měla napojit na mou mysl a společně jsme měli oddělit démona uvnitř, nechat jej pomocí dalších složitých magických formulí materializovat a následně jej zničit. Už jednou se jí povedlo něco podobného u Unia, tak jsem souhlasila. Po tom všem už jsem to nemohla vzdát.

V tu chvíli se v místnosti objevila průsvitná postava připomínající zářící. Zamířila přímo k Ilaně, kde poklekla. Bylo zřejmé, že spolu nějakým způsobem komunikovali, ale neslyšela jsem žádná slova a ani z gest se mi nepodařilo nic vyčíst. Pak mi Ilana sdělila, že se musí ještě o něco postarat. Muselo to nějak souviset se zemětřesením, které tu proběhlo. Podivila se, že jsem dokázala přítomnost ducha zachytit, ale protože spěchala, nechala mě na místě bez odpovědí. Prý se vrátí zítra a já si mezitím měla naposledy odpočinout. To však bylo velmi obtížné; stále jsem cítila přítomnost té bytosti. A instinkty mi říkaly, že i z ní bych se mohla nasytit a ulevit tak svému trápení. Snažila jsem se proti tomu bojovat, ale bylo to příliš silné; kůže mi začala opět černat a prsty se prodloužily v pařáty. Vrazila jsem si je do těla, abych si znemožnila pohyb. Bolest mě pomalu navracela zpět, ale zároveň posilovala hlad uvnitř. Tělo se začalo opět pohybovat. Snažila jsem se zarýt pařáty do kamenné podlahy, ale procházely povrchem, jako by to byl jen písek. V posledním záchvěvu zoufalství jsem si je odsekla, abych zjistila, že z ran nevytekla ani kapka krve. Byla jsem naplněná temnotou. A pak jsem přestala věřit; v to, že mi tu ještě někdo bude schopen pomoci. Nakonec je tu každý z nás sám, v životě a především ve smrti. Mohla jsem si alespoň dopřát rychlejší konec s vědomím, že šlo o poslední svobodný akt mé vůle. Z odseknutých končetin mi pomalu začal stoupat dým. Ale místo toho, abych se postupně rozplynula, mi narostly nové, ještě mnohem silnější. A pak to opět převzalo kontrolu.

Otevřela jsem oči ve chvíli, kdy jsem držela Ilanu pod krkem a snažila se ji zadusit. Ruka okolo jejího krku se mi svírala stále pevněji, snažila jsem se ji odtáhnout, ale stisk se jen upevňoval. Zbývala poslední možnost; ostrým spárem druhé ruky jsem ji v předloktí odsekla. Šílená bolest mě srazila do kolen a já plně nabyla vědomí. Odtrhla jsem kus svých šatů a ránu si převázala, i když z ní opět netekla krev. Nechtěla jsem hledět do temnoty uvnitř sebe. Ilana se mezitím zbavila mé druhé končetiny a začala popadat dech. Přípravy byly u konce, musela už jen shromáždit ostatní. Během několika hodin bych měla být přivedena k místu rituálu. Jen těžko se mi bojovalo s touhou dokončit to, co jsem před ztrátou vědomí začala. Byla jsem tou bytostí prolezlá skrz na skrz, jen těžko šlo uvěřit, že ještě můžeme být rozděleny. Zvlášť poté, co nejspíše pozřela ducha zářícího; po jeho přítomnosti tu nebyly ani stopy a Ilana netušila, kde by se mohl nacházet. Na rozdíl ode mne ale stále věřila. Ani netuším jak, ale když přišla po pár hodinách se zprávou, že je vše připravené, stále jsem byla při vědomí. Předchozí události mě opět nutily přemítat nad tím, co jsem vlastně zač. Vrah, který snad dostal druhou šanci?

Ilana mi pomohla dostat se do místnosti umístěné hned vedle mé cely. Všimla jsem si umně vyvedených magických obrazců, které pokrývaly zem i stěny místnosti. Z lintýru vycházela slabá záře a nasládlá příchuť magie. Zbytek družinky postával u stěny a někteří z nich jen těžko dokázali zakrýt hrůzu v očích, když mě konečně spatřili. Byla jsem ráda, že mezi nimi není můj bratr, nikdy bych si nepřála, aby mě viděl v podobném stavu. I když to znamenalo, že je stále pod dohledem severu a nejspíš se ještě neuzdravil. Hned jsem ale všechny obavy vypustila z hlavy a začala se soustředit. Přesně jsem určila vzdálenost dělící mě od úniku a hned jsem před sebou jasně viděla cestu, kterou se vydat. Ryanor s Exaiem by mi nedokázali klást velký odpor, bylo nutné se vyhnout pouze Einarovi. Z myšlenek na útěk mě však vytrhla opět Ilana; žádala si ode mne slib pečetící obnovení našeho spojení. Snažila jsem se z hlavy vyhnat cizí úmysly ženoucí mé tělo pryč od té odporné magie a s námahou vyslovila ona slova. Ale něco mi říkalo, že to nestačí. Musela jsem být přesvědčená celou svou myslí, která však byla stále rozdělená a v neustálém sváru. Pokusila jsem se s Ilanou promluvit skrze telepatii a složit ji přísahu. Ačkoliv o nějaké dobrovolnosti nemohla být moc řeč; prostě mi nic jiného nezbývalo. Byla jsem připravená na vše, co to přinese a obětovat svou svobodu za cenu zachování mého života. A možnosti ochránit bratra.

Pokus o spojení se podařil. Obrovská místnost se náhle smrskla na prostor mezi mnou a Ilanou. Vpustila jsem ji do svých myšlenek, kde jsem neustále sváděla boj s cizí bytostí. Musela jsem ji od sebe oddělit; vytyčit si přesné hranice svého já. Rozpomenout se na minulost, na to, čím jsem byla, než jsem se nechala postupně měnit a přijímat cizí vlivy za své. Chtěla jsem je všechny potlačit a ovládnout, ale bylo toho na mě příliš. Postupně jsem od sebe odtrhávala cizí bytost a snažila se vymanit z jejího sevření. A pak zaútočila. Během několika úderů srdce byla u Ilany a snažila se ji zadávit. Tím by dala možnost přesně rozeznat naše hranice; konečně jsem se mohla vymanit. Vrhla jsem se na ni, abych dala Ilaně čas na přípravu další fáze. Musela tu bytost nechat materializovat přímo v místnosti, kde se na ni měl vrhnout zbytek mých společníků. Nepřestávala jsem se s ní rvát, dokud jsem nezjistila, že se scéna opět změnila a všichni stojíme v matně osvětlené místnosti. Uprostřed kruhu se trhaně pohybovala podivná olejovitá substance nabývající téměř lidských tvarů. Než jsem proti tomu stačila vyrazit, ucítila jsem okolo pasu pevný stisk; Riel se mě snažil odtáhnout z démonova dosahu. Neměla jsem síly na to, abych mu mohla klást jakýkoliv odpor.

Temná bytost však dlouho neváhala, hned se vrhla na mé společníky, aby se jí do cesty postavil Ryanor se svými šavlemi. Z dálky jsem pozorovala, jak svým tancem vytvořil před bytostí neprostupnou bariéru a dal tak Ilaně možnost připravit se na útok. Démon však blížící se nebezpečí vycítil, stáhl se a několika rychlými kroky se dostal až k Exaiovi, kterého svým pařátem chytil pod krkem. Hlas, kterým promluvil, mě téměř přimrazil na místě. Vyhrožoval Exaiovou smrtí, pokud jej nenecháme odejít. Ilana však jeho slova ignorovala, znovu přešla do ofenzívy a jednou přesně mířenou ranou odťala démonovu hlavu od těla. Chtěla jsem se vydat k nim, ale nohy mě zradily a já se znovu svezla Rielovi do náruče. Byla jsem k smrti vyčerpaná, stěží jsem vnímala, jak se mi snaží pomoci léčivými kouzly. Nakonec mě někam přenesli a já si mohla odpočinout. Ještě jsem zaslechla, jak Ilana hovoří s ostatními o problémech pod palácem, které musí s Einarem vyřešit. My ostatní jsme byli převeleni do jiné místnosti, kde jsem si konečně mohla promluvit se svými druhy. Už když jsem vešla, cítila jsem, že je něco jinak. Vše se seběhlo tak neuvěřitelně rychle, že jsem neměla ani možnost si v hlavě urovnat, co jsem teď vlastně zač; nebo spíš, co ze mě zbylo. Jak jsem si mohla být jistá, že s tou bytostí nezemřela i část mého já? Mé schopnosti, vzpomínky. Osekat něčí duši nebylo nakonec zas až tak složité, mohli mě přetvořit. Byla jsem zmatená a tento pocit ještě zesílil, když jsem zachytila Ryanorův pohled. Ačkoliv to nebylo to správné slovo, doslova na mě civěl s výrazem, jaký jsem u mužů už dlouhý čas neviděla. Jistě, byla jsem téměř bez šatů, ale i tak se mohl ovládat. Jakmile ještě dodal, že jsem krásná, už vůbec jsem nechápala, co se děje.*

Raději jsem si zalezla pod deku, ani ne tak ze studu, ale jakákoliv zvýšená pozornost mi byla nepříjemná. Po chvilce, kdy jsem se dokázala alespoň trochu uklidnit, jsem si nechala zavolat jednoho z nám přidělených mužů, abych se zeptala na Caleana. Udivilo mě, že mě tu nikdo nepoznával a podařilo se mi zjistit jen to, že je uložen stále někde nahoře. Alespoň jsem je požádala, ať mě o jeho stavu informují a vrátila se zpět. Klidný spánek pro mě byl jako dar z nebes. Štěstěna mi však dlouhou dobu nepřála a byla jsem po nějaké době probuzena samotným severním vládcem. Vešel přímo do naší místnosti, s Ilanou v náručí. Jeho přítomnost mě vyděsila; netušila jsem, jak se teď před ním chovat. Po tom všem, co se tu odehrálo, jsem nemohla uvěřit tomu, že mě vůbec nechali naživu. Já sama bych to nedovolila. Ještě k tomu mě požádal o rozhovor. Přepadl mě strach, ale nějak jsem se přinutila k tomu, abych alespoň navenek dokázala působit, jako by se nic nedělo. Následovala jsem jej do vedlejší místnosti a konečně jsem měla alespoň možnost mu sdělit důvody mých předchozích akcí. Nezdálo se, že by však má slova měla nějakou váhu. Vyjádřila jsem i svůj nesouhlas s jeho reakcí, čímž jsem si zřejmě dovolila až příliš. Celou dobu jsem se mylně domnívala, že mezi námi panovala alespoň určitá profesionální důvěra. Po té ledové sprše mi ještě naznačil, že jsem se opravdu změnila a prý vypadám více lidsky. Svým mužům ještě nařídil, ať mi do pokoje přinesou zrcadlo. Tomuto provokativnímu gestu jsem opravdu nerozuměla; už tak jsem byla dost zmatené a navrch ještě zklamaná tím, jaký směr události nabraly. 

Vrátila jsem se na naše stanoviště, abych zjistila, že rozkaz vládce byl už vykonán. Od dveří mě opět doprovázel Ryanorův pohled a jeho typický úšklebek. Postavila jsem se před zrcadlo, aby mi obraz na něm téměř vyrazil dech. Nemohla jsem uvěřit svým očím, skutečně jsem vypadala jinak, jako zcela jiný člověk. Mé vlasy opět dostaly zlatavý nádech, jaký jsem měla v dětství, kůže získala barvu a rysy v obličeji zjemněly. Jako bych nikdy neprošla Přijímáním a shodila ze sebe všechny otisky hrůz, kterých jsem byla svědkem. Nebylo pochyb, že mé tělo bylo opět lidské; prosté všech mutací a změn. Plna údivu jsem se opět schovala v rohu místnosti. Nenechali mě však přemítat dlouho; po několika hodinách si mě žádali generálové – měla jsem být předvedena k dalšímu výslechu, aby si ověřili, nakolik byla Ilanina akce úspěšná. S jistotou jsem jim samozřejmě nemohla říci nic, neměla jsem možnost si cokoliv ověřit. Věděla jsem, že se mnou opět budou nespokojení; ale nakonec mi na tom vlastně ani nezáleželo. Krom výpovědi jsem měla projít dalším testem. Chtěli vědět, zda jsem zničením té bytosti nepřišla o své schopnosti vnořit se lidem do mysli. Byla jsem odvedena do jedné z cel, kde na mě čekala postarší žena.

Posadila jsem se naproti ní a stroze jí sdělila, že si jdu jen promluvit. A pak jsem se pokusila prolomit bariéry její mysli. Překvapilo mě, že to nebylo vůbec složité. Sice ten pocit nebyl stejný, byla jsem mnohem neohrabanější a hrubější, ale nemusela jsem se pídit jen po negativních emocích, ba právě naopak, mohla jsem přesně postupovat po těch myšlenkách a vzpomínkách, které jsem chtěla vidět. Pokud by se mi podařilo prostupovat myslí jemněji, měla bych v ruce ještě mocnější schopnost než předtím. Přivedli přede mne vražedkyni; nahlédla jsem do její minulosti, nechala si vyprávět její příběh a spolu s ní jsem prožívala všechny ty úchvatné okamžiky, kdy rozhodovala nad cizími životy. Vše si až neskutečně užívala, dokonce se jí podařilo obelstít a vyvraždit část jednotky severu. Tuto vzpomínku jsem se jí pokusila vytrhnout a nechala ji pak slintající a vytřeštěnou napospas mužům severu. Generálům jsem sdělila veškeré podrobnosti o celém procesu i informace o tom, kde se nacházejí mrtvoly jejich mužů. Pak mi bylo konečně dovoleno setkat se s bratrem. 

Nalezla jsem jej na jednom z lůžek v místním v lazaretu. Stále byl v bezvědomí. Alespoň krátce jsem s ním promluvila, vzala jeho dlaně do svých a rozloučila se. Už se ke mně donesly zprávy, že se máme přesunout na společné velení za doprovodu vrchního generála s jeho pobočníky. Přivítat nás přišel jako obvykle Jižní vládce; dost mě překvapilo, když se při pohledu na mě na notnou chvíli zarazil a nemohl mě poznat. Stejně tak ostatní členové společného vedení. Jakmile mi sdělil, že se shromáždění zúčastní i Zachariáš, nálada mi výrazně poklesla. Ještě jsem nebyla ve stavu, kdy bych se mu mohla postavit. Trochu jsem spoléhala na to, že mě též nepozná, ale Hagrim, který na nás již čekal ve stanu, mě prozradil. 

Ilana mezitím všem vylíčila události předchozích dnů. Detailně popsala svůj souboj se Saverem, poté požádala jednu z představených řádu Tkalců, aby jí pomohla vytvořit magickou projekci, aby měli všichni zúčastnění naprosto dokonalou představu o tom, co všechno se dělo. Saver nebyl jediným z generálů, který Ilanu konfrontoval. Díky obrazům jsme viděli schopnosti minimálně dalších dvou; Binoka s jeho templáři a nejstaršího z jejich řad, Noruna, který má podobu levitující lebky obklopené zlatavou září. Jeho pozornost se náhle upřela na všechny diváky, pronesl jediné slovo a Tkalkyně se zhroutila k zemi. Jeho moc pro nás byla nepředstavitelná, když i ozvěna jeho útoku dokázala narušit přítomnost. Následovaly zmínky o zničení zlatého konstruktu, který byl prve napájen Ilaninou životní silou, když byla vězněná na východě a zprávy o posílení sil na frontách u obou válčících stran. 

Bylo nutné o nastalé situaci informovat Rowana a zjistit další podrobnosti o plánovaných krocích východu. Dohodli jsme se, že jej ihned po skončení této schůzky navštívíme. Téměř ke konci se ukázal generál Lom, aby nám sdělil, že je severní vládce stále indisponován a on získal post vrchního velitele severních sil. Už od prvního pohledu to byl velmi nepříjemný člověk a měla jsem podezření, že jsem si s ním několik ne zrovna příjemných slov nevyměnila naposled. Aby toho nebylo málo, čekala nás ještě jedna schůzka; dostavil se bratr Theren, jediný muž, jež přežil setkání s východní vládkyní. Tento střet si na něm samozřejmě vyžádal krutou daň, celé jeho tělo bylo znetvořené, hovořil s námahou, ale zdálo se, že jeho mysl byla stále jasná. Příliš nám ale nedokázal osvětlit, jak bylo možné, že působení její ničivé aury přežil. Pak bylo konečně celé setkání u konce. Alespoň pro mé společníky. Já musela ještě nějaký čas zůstat, aby si velení mohlo pojistit, že neudělám nic proti jejich vůli. Obdržela jsem obojek, který mě mohl v případě neuposlechnutí jakéhokoliv rozkazu okamžitě usmrtit. Chápala jsem takové rozhodnutí, ale přesto jsem z něj nemohla pociťovat jakékoliv nadšení. Vypadalo to, že se má pozice ještě více zhoršila. Cestou do stanu mě provázely samé nepříjemné pohledy, nikdo se ke mně neodvážil ani přiblížit natož se mnou promluvit.

Svým druhům jsem sdělila, že se kvůli obojku nemohu výpravy zúčastnit a předala Einarovi teleportační prsten; poté jsem opět osaměla. Nezbývalo mi nic jiného, než čekat na návrat naší skupinky. Avšak místo toho, aby se tu po hodině objevili, se mi v hlavě ozval známý hlas. Zprvu mě to zaskočilo a snažila se mu ubránit, než mi došlo, že jde opravdu o Ilanu. Naše spojení opět doprovázela nepříjemná bolest a tlak na spáncích, už dlouho jsem jí nebyla vystavená;  budu si muset znovu na tohle všechno přivyknout. Zpráva, kterou mi přinášela, byla šokující; dohodla se s Rowanem, že bude předstírat útok na jeho základnu, aby ostatní z generálů nepojali jakékoliv podezření o možném spojení mezi námi. Krom toho se východní síly rozhodly k dalšímu útoku, Ilana měla k dispozici podrobné údaje o složení jejich jednotek i míst, kde hodlají zahájit ofenzívu. Ihned jsem se vydala směrem k velitelskému stanu, rozhrnula jeho plachtoví a zamířila přímo k mapám, abych jednotlivé pozice okamžitě označila. Měli jsme 27 hodin, abychom se na útok připravili. Krom toho měla Ilana v plánu v chystaném divadélku zajmout jednoho z teplářů, dovést ho sem a nechat mágy, ať přijdou na kloub jejich síle. Po ujasnění všech podrobností jsem naše spojení ukončila, vše přetlumočila velení a zůstala stát nad mapami. Nemohla jsem se ubránit obavám z následujícího dne. Válka už opravdu začala…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

* Ano, po všem tom šíleném utrpení a strádání jsem musela být pochopitelně i jako hráč odměněna, a to dokonce tou nejsladší možnou formou – navýšením některých statů. A ze všech možnosti padla volba zrovna na charisma!!! Takže je teď ze mě nádherná blondýnka s CH 16 :D oceňuji především dokonalý RP hráče Ryanora, který nechal jeho postavu zřejmě zapomenout na vše, co mu Maera provedla, jak mu zruinovala život atd. – ne, je bloncka a viděl její prsa, vše je odpuštěno a slintání opět povoleno. Olol :DD jsem z toho fakt radostí bez sebe :D