Ze života Maery - část I

    Tak jsem se konečně dostala k první části mnou zapisovaného příběhu (a pomalu začínám litovat toho, že jsem se k takové dřině vůbec zavázala :)). Ocenila bych, kdyby za mě akčnější pasáže psal někdo jiný, jsem přeci jen spíš samozvaný rádobyfilozof a budižkničemu :) So enjoy...

Průchod podzemním komplexem

    Už od samého začátku mi tahle akce připadala jako čiré bláznovství - pod příslibem nejistého spojenectví se nechat vtáhnout do hry jedné z mocných neživých bytostí z východu. Moji společníci se nechali Bledými a dotyčným přesvědčit o tom, že by bylo opravdu užitečné našemu nepříteli ukázat, čeho všeho jsme schopni, a jaké tajné zbraně schováváme. Mohla jsem si „vybrat“, že půjdu buď s nimi, nebo budu převelena na frontu, kde bych měla bojovat po boku Bledých. Volba byla v tomto případě jasná. A tak jsme se přesunuli na východ. Naším úkolem bylo projít podzemní komplex plný nástrah, jejichž překonáním jsme měli dokázat, že jsme hodni nabízené spolupráce. Navíc se v podzemí nacházel předmět, o který měli zájem Bledí. A Elendar. Ten naštěstí nebyl naším hlavním zájmem.

    Krátce po vstupu do podzemí jsme byli napadeni bytostmi připomínajícími gorily. Ve skutečnosti se jednalo o nějaký druh konstruktu – dostatečně sofistikovaný na to, aby nám dokázal pořádně zavařit. Po několika šarvátkách jsme byli nuceni se rozdělit, což na tomto místě opravdu nebyl dobrý nápad. Průchod chodbou přeplněnou pastmi nás málem stál život. Ilana se mezitím vypořádala s našimi nepřáteli. Krom toho se jí podařilo zjistit, že tu nejsme sami. V jedné z chodeb nalezla mága, který se nám představil jako Paran*. Rozhodla se mu pomoci v odchodu z komplexu. Na mé námitky opět nebrala zřetel. Zdejší chodby nebyly bezpečné a chtěla jsem se dostat co nejrychleji pryč. Pokračovali jsme dál, než jsme dorazili na konec chodby vedoucí do rozlehlé místnosti. I tady jsme měli společnost. Z prostoru se ozýval charakteristický zvuk trhání masa a kostí- něco se živilo na tělech těch méně šťastných návštěvníků.

    Rozhodla jsem se, že se zkusím té potvoře proplížit do zad, zatímco Ilana upoutá její pozornost a pokusí se zjistit, jestli je to schopné nějaké komunikace. K našemu překvapení bylo. Utrousilo to několik poznámek o tom, co by nás mělo čekat a Ilana zjistila i jeho jméno. Bez boje jsme vyrazili vstříc dveřím do spodního patra. Po zdolání přestupních schodů a dalšího vstupu jsme se ocitli v místě přeplněném magickými pastmi. Rozhodla jsem se, že skupinku povedu. Vzhledem ke své získané odolnosti vůči magii byla velká pravděpodobnost, že vyruším účinky spuštěných pastí. I tak to bylo nesmírně vyčerpávající a průchod se neobešel bez zranění. Z husté koncentrace magických sil se mi dělalo nevolno. Další dveře pro mě byly vysvobozením.

    Ocitli jsme se v obrovském, na první pohled prázdném dómu. Jen několik otisků v prachu naznačovalo, že tudy nedávno někdo prošel. O osvětlení prostor se postaraly prapodivné malby na stěnách. Při bližším ohledání se ukázalo, že jde o nějaký druh písma, jemuž nikdo z nás nerozuměl. Přistoupila jsem blíž a v tu chvíli jsem pocítila slabé záchvěvy radosti a potěšení. Někdo tu zanechal stopy plné bolesti a jejich působení stále přetrvávalo. Zbytek se už mezitím přesunul k východu a bylo mi naznačeno, abych si pospíšila. Jaká škoda. Cestou jsem minula několik těl v různém stádiu rozkladu a hromady hader, nic zajímavého.

    Dlouhé schody mířící dolů nás opět dovedly k dalším dveřím. K našemu překvapení se za nimi skrývala zeď. Ilana chtěla poklepáním hrušky meče zjistit, zda je skutečná a v té chvíli nám zmizela. Zůstaly po ní jen magická rezidua po teleportu. Nezbylo nám nic jiného, než se vydat za ní a doufat, že se objevíme na stejném místě. To se bohužel nestalo a byli jsme nuceni každý sám procházet podivným labyrintem, ve kterém se náhodně měnila gravitace. Pro létající zářící to nepředstavovalo až takový problém, já měla štěstí, že jsem neskončila v jedné z „přesýpaných“ hromad těl. Po nějaké době jsem nalezla Exaie zabraného do mapování těchto podivných prostor, s jeho pomocí jsme se dostali až do středu objektu, kde se nacházel východ. U něj již čekal těžce zraněný Ryanor. Zanedlouho se ukázala i Ilana s Einarem, avšak po Rielovi a Caelovi ani stopy. Doufala jsem, že jsou spolu. Vzhledem k tomu, že se nijak neprojevovala kletba Bledých, musel být bratr naživu. I tak jsem měla starosti, jeden chybný krok zde mohl snadno znamenat smrt. Mnohem tíživější byl fakt, že jsem pro něj nemohla nic udělat. Spolu s Einarem jsme odtáhli Ryanora dveřmi, za kterými se nacházela tentokrát útulná místnost, akorát stvořená k odpočinku. Ilana s Exaiem se vydali hledat chybějící dvojici.

    Z odpočinku mě vyrušila prudká bolest okolo krku, lintýrová pouta se mi propalovala skrz kůži; a to mohlo znamenat jediné – Ilana nebo můj bratr byli v ohrožení života, umírali. Zatímco já mohla jen čekat na svůj rozsudek. Opustit místnost a vydat se po chodbách hledat jejich těla nemělo smysl, nevydržela bych to – bylo příliš pozdě. Čekala jsem a vnímala, jak mi lintýrová pojistka postupně ničí tělo. Zabila jsem je oba, Ewana i Caela. A stejným způsobem. V hlavě se mi postupně vykreslovaly scény z našeho života, připomínky mých jediných radostí a největších selhání. Ewanova poslední slova…Přesto bylo tak obtížné smířit se i s vlastní smrtí, ačkoliv jsem byla vždy na tuto možnost připravena, vidina absolutního konce pro mě byla děsivá. Konce nás všech. Z úvah mě vytrhl až Einar, ani on mě nemohl aspoň v těchto těžkých chvílích nechat o samotě. Stěží jsem se držela na nohou a měla ještě čelit jemu. Pokusil se mi odčarovat lintýrové jizvy, ale naštěstí jsem jej odstrčila a odehnala. Tohle byl okamžik, ve kterém jsem si nepřála být s kýmkoliv z nich.

    Netuším, jak dlouho jsem přemítala, bolest se ustálila a já byla jen sotva schopna pohybu. Dveře se znovu otevřely. V nich stáli Exai a Ilana, jež držela mého bratra v náručí. Plna úzkosti jsem jim vyšla vstříc, alespoň jsem se s ním mohla rozloučit, naposled jej obejmout. Když jsem však přišla blíže, zjistila jsem, že je ještě naživu. Dýchal, i když velmi slabě. Ilana dala postupně všechny dohromady. Až na Riela, ten stále chyběl. Věděla, kde se nachází. Spolu s Exaiem se vydali dál a nás nechali odpočívat, já to rozhodně potřebovala. Vyrovnat se s předchozím zážitkem bylo opravdu těžké. A takových přichází stále víc a víc. Neustále lituji toho, že jsem své bratry do něčeho podobného zatáhla. Pro lásku, která mi způsobuje jen další bolest. A tam uvnitř mě se z toho „něco“ raduje, překřičet jeho hlas je stále těžší…

    Jakmile se probral Ryanor, navrhla jsem další postup. Otevřela se před námi další chodba s několika dveřmi po stranách. Několik metrů od nás jsem zahlédla naše dva společníky. Dohodli jsme se, že na nás Exai počká a Ilana se vydá dál. Ovšem samotný pohyb byl mnohem složitější, než jsme předpokládali, ujít jen pár metrů nás stálo snad veškeré fyzické síly, jako bychom snad na každé noze měli závaží. Znavení jsme vpadli do další z místností.  Bylo nám jasné, že se tu nemůžeme zdržovat příliš dlouho. Ačkoliv byl v místnosti zdroj vody, jídla jsme příliš neměli. Celou situaci významně stěžovala přítomnost neznámých obyvatel chodby, kteří se v nepravidelných intervalech proháněli po prostorech. Pomocí Exaiových posilujících kouzel se nám postupně podařilo zdolat další úseky.

    Postupovali jsme zatraceně pomalu. I když jsme byli posíleni kouzly, ztráceli jsme tu příliš mnoho času. Další odpočinek nám přerušila náhlá zvýšená koncentrace magie v prostoru. Šla jsem zjistit, co se děje, abych na chodbě, kus od nás, spatřila Ilanu obklopenou hromadou brouků, kteří se ji snažili rozložit. Ryanor zareagoval velmi rychle; přitáhl k sobě vodu z okolí a chtěl je pomocí vlny spláchnout. Bohužel bylo v okolí příliš mnoho magické energie a Ryanor zrovna v ovládání svých sil nevyniká. Ilanu sice škůdců zbavil, ale nahromadil takové množství vody, že hrozilo zamoření celé oblasti brouky. Než se roztříštěné vlny stačily dostat do naší místnosti, povedlo se mi jej strhnout zpět a zavřít dveře. Doufala jsem, že můj dotek bude stačit k tomu, aby byla jeho kouzla přerušena. Zareagoval opět nečekaně a snažil se ve své činnosti pokračovat. Místností proběhla řada rušících kouzel, která nás všechny vyřadila. Probrala jsem se v té spoušti jako první. Byla jsem zmáčená a kvůli účinkům magie neuvěřitelně oslabená. Ostatní na tom nebyli o moc lépe, snažila jsem se je dostat alespoň z vody, která se stále držela v pokoji. Až později, když se mi opět ustálily smysly, jsem si uvědomila, že byla plně nasycená magií. Zatracenej Ryanor. Caela jeho nesmyslná akce opět málem stála život, dýchal mělce a nedařilo se mi jej přivést k vědomí. Postupně se probouzeli další, ale bratrův stav se neměnil. Nikdo mu v tuto chvíli nedokázal pomoci, než se ve dveřích opět objevila Ilana, obklopená pronikavou září. Aby toho nebylo málo, přitáhla ještě další dva lidi; nějakou ženu a muže, který býval nejspíš vojákem, dle jeho vzezření. Nebezpečí pro nás rozhodně nepředstavovali.

    Buď to bylo naprostým vyčerpáním, nebo podivným působením její aury, ale přistihla jsem se až po nějaké době, jak za ní bezmyšlenkovitě kráčím stále hlouběji do pevnosti. Ačkoliv bývám vůči podobným útokům často imunní, její síle nedovedu vzdorovat. Je opravdu děsivá. Další patra jsme prošli bez větších problémů, krom několika kostlivců, kteří se rozpadali, jen se přiblížili, tu bylo prázdno. Naštěstí pro nás. Překvapením bylo až nejspodnější podloží. Vstříc nám nevyšel nikdo jiný než náš známý Elendar. Přesto na něm bylo něco znepokojivě jiného. Způsob, kterým se pohyboval, gesta i slova, jež volil. Že by konečně odložil masku hňupa a ukázal se v pravé podobě? Sdělila jsem Ilaně své obavy a rozhodla se jej podrobit podrobnějšímu zkoumání.

    Ukázalo se, že mé neblahé tušení bylo opodstatněné. To, co stálo před námi, rozhodně nebyl „jen“ Elendar. Snad dvě rozdílné duše sdílející stejné tělo, avšak následkem nějaké události příliš těsně spjaté, sdílející stejnou jizvu. Ať už se zde probudilo cokoliv, dělalo to z Elendara konečně někoho schopného boje a jasného úsudku. Ačkoliv (nebo možná právě pro to) jsme na tom nebyli nejlépe, rozhodli jsme se ho vzít s sebou. V místnosti, kde předtím přebýval, se mi podařilo ještě zachytit dozvuky minulosti a byla jsem svědkem přehrání zprávy od vlastníka tohoto podzemního komplexu. Stejně jako my, byl jen další figurkou na hrací desce. Zatímco jsem se zabývala Elendarem, vyzvedla Ilana první část předmětu, pro který jsme přišli. Ze zprávy vyplynulo, že jeho druhá část se nachází nahoře. Museli jsme jej cestou někde minout.

    Naštěstí jsme si pamatovali jméno ghůla sídlícího v příslušném patře, nebyl problém se k němu pomocí brány dostat. Na nepříjemné pocity s tím spjaté jsem si už téměř zvykla. Už bylo jen potřeba lokalizovat druhou část artefaktu a dostat se ven. Škoda, že na světě věci nefungují tak jednoduše. Cestu nám zastoupilo několik goril. Utvořila jsem formaci se svým bratrem a podařilo se nám první trojici s trochou štěstí vyřídit.** Mezitím se však zezadu přiblížily další. Zbytek skupiny se o ně dokázal nějak postarat a my mohli pokračovat. To nejhorší mělo ještě přijít. Obrovský labyrint měl svého strážce, zrůdu neuvěřitelných rozměrů a síly. Zřejmě další ze zvrácených experimentů našeho drahého přítele. Ve chvíli, kdy jsme již téměř byli na dosah našemu cíli, se objevil na scéně. Těžko takovou bestii popsat, hora masa obdařená obrovskými pařáty a tlamou, co by naráz spolkla krávu. Cael se na ni hned vrhnul a já mu poskytovala krytí, jako vždy. Uhýbat se ranám bylo však v našem stavu příliš obtížné a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Krom toho ta svině vypouštěla z huby jedovaté páry, které nám situaci značně znepříjemňovaly.

    A pak chytila bratra. Přímo do těch obrovských zubů a chystala se roztrhat na kusy. Zoufale jsem se snažila se k němu prosekat, zasáhnout tu bestii tak, aby ho musela pustit, ale držela ho příliš pevně. I tak jsem to nemohla vzdát, byli jsme už přeci tak blízko! Ostatní také nepolevovali, i když se část skupinky musela kvůli jedovatým mračnům stáhnout. Pak se to podařilo, jedna dobře mířená rána, která donutila monstrum zařvat, a bratrovi se podařilo z jeho stisku vymanit. Ilana jej odtáhla do bezpečí. Strážce zuřil a jeho útoky nabraly na intenzitě. Už jsem to nemohla příliš dlouho vydržet, ani s pomocí Ilaniných podpůrných kouzel. Na pomoc mi krom ní přišel Riel, který se předtím zdržoval vzadu. A situace se opakovala. Několik neopatrných pohybů a obrovská tlama si našla další sousto. S hrůzou a na pokraji sil jsme sledovali, jak cupuje Riela, dokázala způsobit rány i zářícím. Ilana se na něj vrhla se svým obouručním mečem a snažila se Riela z tlamy vypáčit. Podařilo se ji zrůdu zranit opět tak, aby povolila a na chvíli zapomněla na obranu. Zakrváceného jsem ho vytáhla ven těsně před tím, než čelisti sklaply. Pak už se za mnou ozval jen příšerný řev a náraz obrovského těla o zem. Chodbou se začala valit mračna nebezpečného jedu. Museli jsme se rychle prodrat na povrch. Ryanor kryl náš ústup vodním štítem, který zabraňoval jedu v postupu. Ale i jeho kouzla mají omezenou trvanlivost. Ilana se musela mezitím dostat do jedné z bočních chodeb, aby vyzvedla druhou část hledaného předmětu; nádobu plnou duší. Takřka na poslední chvíli jsme dorazili k východu a konečně se mohli nadechnout čistého vzduchu. Já se stále krvácejícím Rielem v náručí.

    Vůně jeho krve mě dráždila na patře. V nastalém zmatku by nikdo nevšiml, kdybych ji ochutnala. Ta představa byla nesmírně lákavá. Když si jen vzpomenu, jakou slast mi přinesla ta Alvarova…Smět se dotknout dalšího z nich a načerpat sílu, posunout své hranice opět o kus dál. Nebo naopak zemřít v hrozivých mukách a ohrozit tím život svůj i bratra. Nebylo povoleno přijímat esence z více bytostí, jejich rozdílné nátury by v těle svedly boj a jen přispěly k jeho zničení. Takové riziko jsem nemohla podstoupit, rozhodně ne teď…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Paran? Jakože fakt? Pán balíčku nám jen tak zkříží cesty? Myslím, že jsme pěkně nahraní. Nedej bože, aby teď někdo začal s vykládáním karet. Bůhví, k jakému dómu bychom byli „přiřazeni“. Rozhodně nás však někdo tahá a popostrkuje.
/Asasín stínu? Nebo spíš jedna z Nezadaných?/
**Nemožné se stalo skutečností, hit si na útok hodila 20 a na zranění 8!!!